Povzbuzující impulsy

Povzbuzující impulsy - tohle slovní spojení mě "napadlo" dnes večer když jsem komentoval kamarádovi na webu jeho dnešní běžeckou aktivitu. Vlastně jsem mu psal, že když vidím, že přes to, že za týden najede 5 tis. km autem (+ k tomu ještě musí "pracovat") je schopen jít o víkendu "poctivě" běhat podle plánu - je to pro mě povzbuzující impuls.

Stejně tak je pro mě impuls, když si čtu jak Honza málem zvrací na nábřeží, přesto běží do práce a večer "venčí" Deri. Nejsem Mirek Dušín [spíše mi byl vždy sympatičtější Rychlonožka :-)], ale zjišťuji, že mě povzbuzuje každý (byť jen dílčí) úspěch někoho jiného. Skoro se mi zdá, že mi něco říká - že pokud chci uběhnout to co jsem si naplánoval - půjde to jen "pozitivní" cestou. Prostě sbírám povzbuzující impulsy kde se dá :-) Třeba v komentářích pod mými příspěvky. Je neskutečně milé, pokud mi někdo koho jsem viděl 1 x v hospodě :-), nebo někdo koho (zatím) osobně vůbec neznám, napíše povzbuzující komentář = povzbuzující impuls.

Nevím jak to dopadne na Brdské, nevím jak to dopadne na Silvě, nevím jestli se umoudří kyčle - co mě začaly poslední dny bolet, ale už teď vím, že jenom ta "cesta k" se mi líbí, baví mě ... a je to pro mě důležitá zkušenost.

Abych to trochu "odlehčil" ... v týdnu jsme s manželkou řešili "rodinné finance" ... kdo za co utrácí a že už musíme (konečně) začít trochu šetřit...a manželka mi říká ... no a ty sis zase zaplatil startovné na závod, který pravděpodobně nedoběhneš ... i to jsou pro mě impulsy :-) Nevím jestli "pozitivní" ...ale slibuji, že udělám vše pro to, abych nezmařil rodinnou investici :-)

... původně jsem chtěl psát o tom, jak jsem se krásně v sobotu proběhl přes kopečky (42km /+865m) a dnes (v neděli) přidal dalších 18km, jak si připadám jako "borec", doplnit nějaké "krásné" fotky ze Šternovských vodopádů, ale asi to dnes zůstane jen takhle...

Tak běhu zdar !

RS

Minulý týden - běžecký i nebežecký

...trochu opožděně - ale ono se nic zvláštního nestalo :-)

V pondělí jsem si trochu "pohrál" s kopci a běžel trasu, kde jsem chtěl na co nejmíň kilometrech naběhat co nejvíc výškových metrů - tak jsem si oběhl čtyři okolní kopce:

23,5 km / +507 m

Pak takové běžné pobíhání - něco v Praze, něco v Sázavě, jako vždy jeden delší "noční" výlet a to ve středu - jelikož bylo jasno a dva dny před úplňkem, tak se dalo chvílemi běžet i s vypnutou čelovkou - moc hezký když člověk v noci mezi poli kouká na svůj stín...

V sobotu se mi nějak nechtělo běhat ... vlastně se mi nechtělo nic ... pak mě částečně nakopl Honzův příspěvek a taky sluníčko, tak jsem místo oběda krátce vyběhl... v Úžicích, kudy jsem běžel již mnohokrát, jsem si poprvé všiml, jaké jsou na hřbitovním kostelíku krásné sluneční hodiny ... tak jsem se na ně šel podívat zblízka a je tam i takový skoro běžecký nápis, který se mi v tu chvíli trefil do nálady ... resp. měl jsem pocit, že tam na mě ten den čekal:

ANI BĚH SLUNCE - ANI BĚH LUNY - NENÍ MÍROU PROROCKÉHO ČASU

...tak jsem měl cestou domů o čem přemýšlet...

V neděli dopoledne v Objektivu bráchovi vysílali první část reportáže o jeho cestě na Novosibirské ostrovy ... to mě potěšilo (archiv ČT).

Pak jsem se dobrovolně rozhodl, že půjdu běhat až večer po tmě ... asi jsme chtěl být úplně sám.

Odpoledne píše nejstarší dcera, že v pohodě dorazila do Bělehradu (kde bude v rámci VŠ studia tři měsíce) a nejmladší dceru se zase pokoušíme uplatit čokoládami, aby šla zítra ráno do školky ... takže nuda v Brně u nás rozhodně není...

Večer se oblékám do běžeckého ... manželka se ptá jestli je to dobrý nápad, když u toho zívám :-) ... ale kilometry jsou potřeba... běží se mi nečekaně dobře, s čelovkou, opět trochu kopcovatější trasa, jsem spokojen - říkám si, že se snad to zvýšené úsilí z posledních měsíců začíná projevovat (25 km, +444 m, tempo lehce pod 6 min). Dobíhám před desátou ... tento týden takový malý PR - poprvé přes stovku (106 km, +1793 m).

Tak běhu zdar !
RS

Věci se daly do pohybu

Úvod
Leden – naběháno 325 km... nechápu, jak se mi to podařilo a jsem stále živ a zdráv... přihláška na Brdskou stezku mi leží na stole, Ďuri nám sehnal ubytování na Silvě... mám pocit, že se věci daly do pohybu, ale nevím (ještě) přesně jakým směrem ....

Leden
Ale popořádku ... v lednu, přesto, že jsem na začátku dobíral antibiotika, můj měsíční PR tedy 325 km, nastoupáno 5 014 m, průměrná délka běhu 19,12 km. Pro mě opravdu úspěch .... vzpomenu si, že to ještě nejsou ani dva roky, co jsem sotva zdolal 4 km na jeden zátah a mírné stoupání v Sázavě ke kolejím byl nepřekonatelný problém ...:-) Jen jsem si teď ověřil, že to jde, když se chce – jen je potřeba překonat lenost ..

Plány
Brdská – ta je jasná .... tedy ještě nikdy jsem neuběhl 50 km, vlastně si nevzpomínám, že bych je někdy ušel, ale z tohodle už se nevyvlíknu ...

Silva ? Raději ani nepomyslet :-) Co tam vlastně poběžím ? Manželka se mě taky ptala – odpověděl jsem ji, že ještě nevím... můžu běžet půlmaraton, maraton, ... (v tomto případě jsou tři tečky důležité) – už mě trochu zná, tak mi říká – To ti bude blbý běžet jenom maraton, když ostatní poběží víc... Do toho mi Ďuri píše “motivační” emaily... ufff...ještě se rozmyslím, do čeho se pustím... Sváťa mi zase píše "veselé" emaily, že sázavský rozhlas hlásil, že v úterý kolem půlnoci bylo v Sázavě spatřeno podezřelé běhající individum a ať si na něj dáme všichni pozor ! ...ano, byl jsem to já ... :-)

Těšení a obavy
Těším se co přijde, ale  trochu (...jenom trochu ?) se i bojím, abych si neuřízl ostudu až někde odpadnu ... jediné co mě uklidňuje je, že si říkám, že zrovna na mě není nikdo zvědavej...

Konec ledna – aneb jak to bylo doopravdy 
Nastal poslední týden v lednu a já tušil, že těch tři sta dám ...
V úterý vybíhám ve 21 hod, kroužím po Sázavě, dávám 24 km – s lednovou kilometráží to vypadá nadějně...
Ve středu odpoledne běhám v Praze kolem Kunratického potoka (tam bylo sněhu...) – jsem omezen časem – jak synovi skončí fotbalový trénink – dávám jen 13,5 km a po pravdě melu z posledního – do tři sta mi chybí 1,5 km :-) To za ty dva dny už nějak dám, ne ? :-)
Ve čtvrtek únavová krize – večer mi doma manželka řekla, že vypadám hrozně :-( a opravdu jsem se tak i cítil...
V pátek večer to není o moc lepší a navíc je potřeba se věnovat rodině ... už si říkám, že těch 298,5 stačí nebo, že budu lhát a budu říkat, že jsem za leden dal 300 ... jenže lhát se nemá ... tak když už je rodina tak nějak uložená ... oblékám se (...jak se mi nechtělo!!!!!!!!!!) a vybíhám ve 21:30 ... říkám si – tak se ukaž ty frajere ... jakej seš běžec – tvrďák...:-) No abych to zkrátil...: 26,5 km přes okolní lesy a vesnice, nastoupáno 480 m, bez zastavení/pití, doběh v 00:17 a běželo se mi překvapivě dobře... ok, je to doma...:-)

Jeden hezký běh – FOTO
sobota 25. ledna (ano - ta sobota co končila Honzova oslava), trail, 25 km, nastoupáno 477 m )

  

Běhu zdar !

RS

------------------------
Dodatek 5.2.2014: Věci se daly do pohybu i jinde :-) http://tri-dave.blogspot.cz/

Pasivní

Pasivní… co ? Třeba kouření. To všichni známe, Jeden kuřák dovede otrávit vzduch a (i život) mnoho nekuřákům. A co třeba pasivní běhání ? Nemyslím teď (pasivní) koukání na běh/závody v televizi, ale myslím to, když jsou ve společnosti dva či více běžců – začnou zaujatě povídat o běhání a z ostatních se nedobrovolně stanou pasivní běžci. Znám to z pohled z obou stran – „začínal“ jsem jako pasivní běžec, který byl „otráven“ řečmi typu „pata/špička, „pohodové tempo 6:00“, „tepovka“ - vůbec jsme nechápal o čem se baví... a to jsem v mládí resp. na ZŠ chodil na „sportovku“ a atletika byla můj denní chleba... ale v té době se to asi (určitě) neřešilo....to bych si pamatoval :-)

Pak se ze mě stal aktivní běžec, ale z počátku takový „skrytý“...něco jako skrytý alkoholik...ti se s tím taky nechlubí. U mě to mělo jeden důvod... že více jak stokilového tlouštíka by nebral stejně nikdo vážně... Pak když jsem začal běhat víc a dál než tihle někteří běžci, tak se zase oni kupodivu ... přestali bavit o běhání … a já jsem jim měl tolik co říci … :-) Ale dobří kamarádi zůstali. Tak jak si jde kuřák zapálit na balkón - já beru mobil a jdu si do pracovny zatelefonovat Sváťovi … bydlíme cca 100m od sebe... Já začínám slovy – Nedáme dnes nějaký pohodový pomalý běh ? Sváťa říká – Já jsem si včera dal doma na páse 15 / 20 / 25 / 30 km (dosaď km podle potřeby), ono na té mojí alergii na chlad (kvůli které kdysi dostal modrou knížku) asi něco bude a já v zimě ven nejdu a navíc dnes jedeme do …..  (dosaď město podle potřeby) na kometu (HC Kometa Brno). - tím si odbudeme úvodní formality a můžeme se tak dalších 30 min nezávazně bavit o běhání...

Pak tu mámě pasívní veganství... Chtě nechtě jsem ze svého okolí udělal pasivní vegany, ne snad, že bych se nějak vnucoval s touhle svoji vírou, ale prostě si na to zvykli a už s tím počítají... Navíc se z pasivních veganů stávají takoví … jak to říci... aktivní pasivní vegani, kteří si kvůli mně najdou na internetu recept a uvaří/upečou/připraví pro mě veganskou polívku, bábovku, pomazánku... a pak veganské česnekové jednohubky zmizí ze stolu jako první...tomu se říká nenásilně obracet na (pravou) víru :-)

Teď zpátky k běhání – včera jsem si na ledničce odfajfkoval Zimní běh na Blaník a dopsal si k němu čas 1:44 (17 km,+470m). Nejdřív mi tenhle závod připadal takový … divný … nejdřív město - asfaltka, pak lesní cesta a pak na vrchol Blaníku po kořenech a kamenech a pak zase zpátky... Ale nakonec se mi to vše moc líbilo !  Dnes (v neděli) mě trochu bolely nožičky a kolínka, tak jsem si chtěl dát něco kratšího a hlavně po rovině … nakonec z toho bylo 20km, +400m  převážně mimo silnice … a když jsem doběhl zablácený domů volám na manželku jak malej Jarda - Mě to běhání  v terénu začalo hrozně bavit a dnes jsem si to hrozně užil... !

A zde foto – bez dovolení převzato z http://honzzice.rajce.idnes.cz/, děkuji. Najdi běžce s č. 28 (nápověda - vpravo a osmička není moc vidět...):

A proč se všichni tak smějí – ředitel závodu právě říká – Pokud byste po cestě viděli ležet zraněného běžce – hlaste to na Blaníku nebo v cíli... takže žádné poskytněte první pomoc... prostě běžci jsou tvrďáci :-)

Tak běhu zdar !

RS

Můj běžecký prosinec

aneb Vánoce na blátě a Silvestr na suchu :-)

Jak jsem v prosinci běhal nebo spíš neběhal jsem popsal v mých dvou předešlých příspěvcích. V řeči čísel to vypadalo takto:

• 161 km, nastoupáno 2 861 m, průměrná délka běhu 20,14 km

navýšil jsem si alespoň průměrnou délku běhu :-)

Když jsem byl v pátek 27.12. s dcerou na ORL na kontrole, připomněl mi pan doktor ať si v jedenáct zavolám, že přijdou moje výsledky...  Bránil jsem se, že už je to zbytečné, že jsem zdráv a za posledních pět dní už jsem naběhal skoro sto kilometrů a cítím se výborně -  Jo, vy jste vlastně ten sportovec...ale zavolejte si, kdyby tam něco bylo....  No, výsledky přišly a bylo mi sděleno, že jsem bacilonosič se streptokokem v krku a je třeba mě přeléčit antibiotiky ...takže z toho ten Silvestr na suchu... :-( Ale jinak jsem byl celý rok zdráv, aby to podle prosince nevypadalo, že jsem nějaký hypochondr :-) !

Je asi dobré zhodnotit celý běžecký rok 2013 ... což je můj druhý kalendářní rok kdy běhám - takže i s porovnáním s předchozím rokem:

• 2013: 1 851 km, nastoupáno 25 782 m, průměrná délka běhu 14,3 km
• 2012: 1 060 km, nastoupáno 15 190 m, průměrná délka běhu 9,3 km

Další takový osobní údaj je moje váha v prosinci ... 81,5 kg ... ve srovnání s cca sto šesti na začátku běhání před necelými dvěma roky z toho mám opravdu radost !

Když se ohlédnu za svými důležitými běžeckými událostmi v tomto roce, tak to určitě byl Pražský maraton a Jesenický půlmaraton. S oběma těmito akcemi se mi spíše než vlastní závod vybaví něco jiného:

Pro Pražský maraton je to ten víkend po maratonu, kdy jsem dle všech předpovědí mého okolí (a vlastně i mých vlastních...) měl ještě léčit rány a únavu a ejhle já jsem s kamarády běhal na Štrbském plese (za tři dny - během konference - něco přes čtyřicet km) a bylo to super ! Pro připomenutí si sem dávám pár fotek:

 

Dag a Tomáš | Tomáš a já (Jánské pleso)

 

Dag | já (směrem na Popradské pleso)

S Jesenickým půlmaratonem (myšleno pohoří Jeseníky nikoliv Jesenice u Prahy...) se mi zase vybaví jak jsem k vůli němu opustil rovinky a asfaltky a začal bojovat s kopci (a zároveň se více ponořil do přírody...). Ten boj se tak nějak časem změnil v přátelství, protože kopce jsou teď moji kamarádi, kteří mi pomáhají se zlepšovat v běhu...

K Jesenickému půlmaratonu mám tyhle dvě fotky:

  

Seběh k cíli (hezké číslo 333)... | ...už v cíli s mým synkem

... no a běžecké plány na rok 2014 ? Ano, mám :-)

Tak běhu zdar !

RS

Jednosměrný běh

Vždy jsem si za svoji krátkou běžeckou kariéru zakládal na tom, že když vyběhnu z bodu "A", tak se vrátím po svých zpět do bodu "A". Tzn. nepojedu zpět tramvají, autobusem nebo se nenechám odvézt autem... Moje drahá manželka mi vždycky říkávala - Když budeš chtít, tak pro tebe někam přijedu, jen mě musíš přesně navigovat kam - znáš můj orientační smysl... Vždy jsem se tomu hrdě bránil, ale měl přijít den, kdy se to mělo změnit :-)

Po čtrnáctidenní (nedobrovolné) pauze jsem se rozhodl v sobotu ráno zase vyběhnout - mělo být hezké počasí. Přivstal jsem si a když jsem před sedmou ráno koukal na teploměr bylo -5℃ ... lepší počasí pro první běh po zánětu horních cest dýchacích jsem si nemohl přát :-) K tomu ještě sešla dolů manželka v pyžamu a říká mi - Co blbneš, vždyť je tam hrozná zima a normální lidi ještě spí... asi nejsem normální :-)

Pro otestování kondice po pauze jsem zvolil začátek přes oblíbený výběh na největší kopec, který tady poblíž máme - bylo to trochu krušné, ale po vyběhnutí mě čekala od běžeckého pánbíčka odměna - přede mnou zasněžená cesta, vlevo východ slunce, vpravo mizející měsíc - to bylo potřeba vyfotit:

 

Pak dál "klasicky" na Český Šternberk - tam jsem měl na 12km kupodivu nejlepší mezičas co tuhle trasu běhám. Pak jsme se vydal po červené turistické směrem ke Kácovu - tuhle trasu jsem ještě neběžel a chtěl jsem ji prozkoumat Stálo to za to - je to asi nejhezčí běžecká trasa, kterou jsme tady v okolí poznal (jsme přistěhovalec, takže "tady" pořád něco objevuji...)...pár fotek:

   

Ale stala se chyba - myslím že v dobytí severního pólu to bylo popsáno přesně - spočítal jsem to dobře, akorát jsme to zapomněl vynásobit dvěma ... v mém případě to byly celkové kilometry z bodu "A" zpět do bodu "A"... Na dvacátém km přišla krize - 14 denní pauza se projevila - měl jsem pocit, že už neuběhnu ani kilometr - natož dvacet zpět nebo nevím kolik do Kácova ... Plíce, dech, tep ... vše dobrý, ale hrozně mě bolely nohy i v sebemenším kopci ... No skončilo to tím, že jsme se nějak dobelhal do Kácova a ještě po cestě zavolal mojí drahé manželce, ať si pro mě přijede. Nakonec přes tu bídu a utrpení na posledních kilometrech to zas nebyl tak špatný běh - 26km, nastoupáno 630m, tempo 6:30.

Kdyby se někdy měla běžet nějaká Sázavská stezka - tak by to určitě mělo být po téhle trase Sázava-Č.Šternberk-Kácov a druhou stranou zpět. Tady mě napadá, že můj měrný systém se rozšířil o další veličinu:

půl maraton = 21 km

maraton = 42 km

stezka = 50 km

Manželka za půl hoďky dorazila i s dětmi na náměstí v Kácově (bylo slunečno, ale pořád kolem nuly...) a v autě mě přivítala slovy - Děti, sundejte si mikiny, tatínek bude chtít určitě přitopit - moudrá to žena...

Celý tenhle pokus o restart mého běhání pokračoval tím, že jsme si v neděli a v pondělí dal kratší trasu (19km) a celkově z toho za tři dny bylo 65km, nastoupáno 1350m ... tělo bolí, ale už zase běhám, resp. já tomu říkám pobíhání, moje manželka nepředstavitelné dlouhé trasy a pro někoho naopak to moje běhání může být jen takové šolichání, které má k opravdovému běhu pořádně daleko - ale mě je to jedno, mě to prostě baví a hlavně různí lidé mohou mát na stejnou věc rozdílný pohled ... třeba teď v sobotu jsem byl vyzvednout dceru u sousedů / kamarádů a Jaruška mi u horké griotky povídá - Dnes jsme po dlouhé době hráli na wíčku (rozuměj herní konzole připojená k TV) golf a hrozně mě z toho bolí celé tělo... Já ji na to chápavě povídám - Já jsem zase včera taky po dlouhé době běžel po turistické do Kácova a taky mě z toho bolí celé tělo ... a oba jsme měli dobrý pocit z protažení našich kostí :-) 

S tohle historkou se mi ještě asociuje rozhovor s mým otcem někdy minulý týden, kde mi do telefonu vyjmenovává všechny vitamíny, které pravidelně užívá ... bé dvanáct, céčko, ibalgin, zinek .... já mu říkám - Počkej, počkej, ibalgin přeci není vitamín .... inu, jak jsem napsal o odstavec výše - více lidí může mít na ti stejnou věc jiný názor :-)

Dnes, víc než kdy jindy, se mi chce zvolat: Běhu zdar !

Tomu kdo dočetl až sem děkuji a přeji všem pohodu a krásné Vánoce.

RS

Už to křupe...

...pod nohama aneb všechno někdy nejde podle plánu

Tenhle týden byl doma docela náročný - dcera prodělala zánět horních cest dýchacích, zánět středního ucha a završila to očním zánětem. Prý to mají všechny děti ve školce a prý je to nakažlivé... Doma se různě začaly projevovat příznaky - manželku rozbolelo ucho, synek má kašel ... jen já jsem byl zdráv a všem jsem pořád říkal, že je to tím, že běhám za jakéhokoliv počasí a jsem zdatný a otužilý...a že by měli taky začít běhat...a já jsem prostě držák. Za tohle vychloubání mě asi pánbíček potrestal a v sobotu v noci mě začalo nějak škrábat na plicích.... Ráno jsme si s dcerou přiťukli Stoptusinem a řekl jsem si že dnes asi běhání vynechám... Pohled z okna - (skoro) všude bílo, synek šel s kamarádem bobovat na zahradu, zima je tady.
V poledne vysvitlo sluníčko, mě se trochu ulevilo a napadalo mě, že to přeci jenom zkusím - lákala mě představa běhu v čerstvém křupavém sněhu. Vyběhl jsem opačným směrem než obvykle - necítil jsem se úplně na to začít běh 3,5km dlouhým stoupáním (i když jsem si ten kopec dal z druhé strany na závěr běhu...). První 3km rovinka, na což nejsem úplně zvyklý - (na mě) docela svižné tempo. Připomnělo mi to moji taktiku na Pražský maraton - běhat pořád jen po kopcích a pak 11.5. vyběhnout na rovný maraton.... a uvidím co z toho bude... Ve sněhu se běželo krásně, opravdu to i "křupalo", chvilkami svítilo sluníčko, krása. V prvním kopci jsem se zadýchal víc něž obvykle, musel jsme i jednou zastavit... tady jsou z toho fotky:

 

Pak se to rozběhlo...měl jsem pocit, že jsem nad bacily vyzrál a bylo z toho hezkých 19km (nastoupáno 380m). Doma vše ok, teplá sprcha, oběd... K večeru najednou horečka, zimnice ... proseděl jsem snad hodinu s hlavou opřenou o dětskou zábranu před krbem - to bylo nejteplejší místo v domě.... Když jsem se pak večer potil v posteli pod dvěmi dekami říkal jsem si - tak hezky jsi to měl v listopadu a v prosinci rozběháno - a teď tohle ... Pak jsem si vzpomněl co mi  teď v týdnu napsal jeden zákazník -  který se rozhodl, že se to musí dodělat do Vánoc, pozval si mě na videokonferenci Praha - Č.Budějovice - Linz ... všechno si pěkně naplánoval téměř na hodiny. Když potom svoji část dodal místo v pátek až ve středu odpoledne a to ještě blbě, takže možná až příští pondělí ... čímž implementační plán rozepsaný na hodiny dostal sekyru minimálně týden ... tak tenhle zákazník co tak hrozně spěchal a tlačil na nás s termínem ... mi jen suše posla email - Pane Strouhale, všechno někdy nejde podle plánu. Tak jsem si i s běháním a nemocí řekl - všechno někdy nejde podle plánu.... Prosinec přeci není můj poslední běžecký měsíc .... budu se kurýrovat a doufat, že přečkám nadcházející pracovní týden, kdy budu muset školit ...tak snad nepřijdu o hlas... a těšit se na další víkend.... A jak mi včera řekla manželka: Já tě znám, trochu se ti uleví a půjdeš běhat, ty jsi blázen... No možná má pravdu ... zvlášť když jsem si objednal novu, hezkou, svítivou, běžeckou čelovku :-)

Tak běhu zdar !

RS