...ale příště třeba už zase běh :-)
Cítím ke svým čtenářům jakousi povinnost informovat jak je to s tím mým plaváním, zda jsem se neutopil, zda mě to (ještě pořád) baví, zda jsem se toho kraula naučil ... :-)
A taky - pro sebe - si chci zaznamenat ty "začátky", které mi u běhu unikly a zůstaly jen ve vyprávění u piva...
Když jsem se po prvním kurzu pokoušel cvičit a plavat kraulem "nově" - bylo to dost krušné, moc mi to nešlo, vlastně jsem plaval ještě pomaleji než předtím a nebyl úplně povzbuzující pocit plavat kraula pomaleji, než důchodkyně vedle mě prsa... ALE vzpomněl jsem si na svoje necelé tři rok staré běžecké začátky, když to tenkrát taky "moc" nešlo, měsíc jsem to toho skoro denně bušil a nebyl jsem schopen překonat 4 km hranici... tak jsem si řekl: Vydrž Prťka, vydrž...
Pak se to asi po dvou měsících zlomilo - a to v okamžiku, kdy jsem - byť hodně trhaně - přešel opravdu na "dvoukopého" kraula, tedy - co záběr rukou - to kop (opačnou) nohou ... tak jak nás to učili na kurzu... Do toho mi od Tomáše Vojtěchovského přišel "marketingový" mail - "Richarde, jak se ti plave kraul ?" ... s nabídkou pokračovacího kurzu a nebo kurzu zaměřeného na dýchání při kraulu. Zvolil jsem to druhé ... i když většina kurzu byla spíše opravování chyb a na dýchání došlo až na konci... ale dobrý, pomohlo mi to. Na kurzu byla jedna (pro mě) zajímavá věc, že na něj přišli lidi, kteří měli podobné problémy jako já - ale na předchozím kurzu byli třeba rok, dva zpátky ... asi na toho kraula tak nespěchali, jako já :-)
... celkově jsme si při tom pomalém zlepšování a polykání vody uvědomil, že jediným měřítkem úspěchu je jen vlastní pokrok, koukat se kolem sebe a porovnávat se je blbost ... vždycky bude někdo lepší, rychlejší běžec/plavec, ale to co mě musí povzbudit je, že já jsem o kousek dál než při minulém tréninku... moudro, co :-)))
Takže teď mám pocit že opravdu plavu, byť pomalu, ale plavu ... uplavu kraulem dva, tři kilometry, jde to, nejsem mrtvej... a plaval bych i víc, kdybych už nemusel domů a nebo uměl plavat rychleji :-) ... a známá nemoc "kilometrofobie" mě už opět ovládla - takže za listopad naplaváno 23,5 km ...:-)
...no slíbil jsem Ivě na GC veselou historku z dnešního plavání - takže dnes se se mnou dal do řeči plavčík, který ze břehu trénoval jednu mladou plavkyni a říká tý holce - Ty už po pár bazénech nemůžeš a koukej jak pán plave a může... kolik máte bazénů ? ... říkám Dva kilometry ... a on Kolik to je bazénů ? :-))) ...říkám Osmdesát ... asi zrovna chyběl když na plavčickém kurzu brali dělení 25... pak se do mě pustil, že "málo kopu", že bych měl kopat "takhle" a kmital rukama ... tak jsem mu říkal, že takhle mě to naučil jeden triatlonista ... on se nechtěl nechat odbýt a že prý "dálkaři" na jeden záběr kopnou dvakrát ... tak jsem mu zase opáčil, že já kopu ještě míň než dálkaři - na jeden záběr jednou ... a on ať si vezmu "piškot" (plavci vědí co to je,..) a zkusím si jenom kopat podle jeho rady... Nechtělo se mi vysvětlovat, že se právě tři měsíce pokouším odnaučit to co mě radí :-) a vymluvil jsem se, že třeba příště a že už stejně za chvíli končím. Dal jsem ještě půl kilometru - tedy "20 bazénů" - kdyby to náhodou četl ten plavčík :-) ...a jel domů... Tak nevím - bylo to vtipný... ?
Takže sportu a kamarádům zdar !
R.
PS. Kdyby se náááhodou někdo chtěl zeptat "co noha", tak odpovídám - za týden jsem objednám na malé "říznutí", ale teď se ještě rozhoduji, jestli nepočkat... uvidím, ...to je na mě...
pondělí 1. prosince 2014
pondělí 25. srpna 2014
Jak (2x)
Jak jsem se učil plavat a jak jsem neběžel Jesenický maraton
Už dlouho jsem nenazul běžecké boty, už dlouho jsme na blogu nestisknul tlačítko Nový příspěvek. Tak alespoň to druhé se budu snažit napravit...:-)
Tak pěkně od konce - nejdříve neděle a pak sobota:
Jak jsem se učil plavat
Plavání pro mě bylo většinou postrachem, nikdy mi moc nešlo ani nebavilo... letos v létě skrze tu moji nohu jsem se k němu upnul, jako jediné sportovní aktivitě, kterou můžu trochu provozovat... Kupodivu mě to začalo bavit, plavu pomalu, plavu prsa...ale zjistil jsem, že pokud plavu "dostatečně" dlouho bez přestávky (třeba hodinu) - začínám mít "pozitivní" pocity jako při delším běhu.... Když už jsem se v tom bazénu takhle plácal a kolem mě se proháněli borci svižným kraulem zkusil jsme taky kraula ... a připomněl si svoje školní léta - polykání vody, lapání po dechu :-((( ...teď už vím, že to bylo plavání na "kyslíkový dluh"...:-) Inu řekl jsem si - nemůžeš teď běhat zkus něco jiného, nového a přihlásil se na kurz kraula, který pořádá triatlonista Tomáš Vojtěchovský (www.totalniplavani.cz). Pak jsme začal pátrat - třeba na blogu "našeho" Advida a zjistil jsem, že ještě než se dal na sbírání kešek :-) dělal triatlon a piloval kraula ...ovšem o několik levelů výše jak já....
Popíšu to trochu polopaticky, kdyby někoho zajímalo jak "takový" kurz probíhá:
V neděli tedy nástup na Olšanku - dva instruktoři (Tomáš V. + Katka) a k tomu osm účastníků. Při úvodním představování jsem zjistil, že jsme docela dobrá "směska" - od holky co prý plave jen prsa stylem "paní radová" a bojí se ponořit hlavu (... hlavní moto tohodle kurzu je "metoda úplného ponoření"...), přes doopravdické plavce, kteří kraulem plavou 2 - 3 km v "pohodě" a chtějí se zlepšit a zrychlit až po nás "normální" co uplaveme kraulem 25m a jsme mrtví...
Tahle směska měla za následek, že Tomáš si vzal do skupiny dva nejlepší a dva nejslabší a druhá (naše) skupinka, říkejme ji třeba "B" :-) byli normální neohrabaní plavci (z jednoho pak při řeči vypadlo, že pravidelně běhá Brdskou...).
První hodina na suchu u videa s předváděním cviků, už tady se ukázalo, že zkoordinovat to co u instruktorů vypadá tak jednoduše a samozřejmě je pro nás docela těžké... Pak do bazénu. Začínáme od úplných základů, splývání, uvolnění (na to se v metodě "totálního" plavání klade velký důraz)... v podstatě se nás snažili odnaučit všechny zlozvyky co do nás jiní vtloukali od malička.... hlavně ne silou, zapojovat co nejméně svalů... pro mě prostě kraul "trochu" jinak ... a kupodivu zábavně !
Po hoďce v bazénu společný oběd, kde někdo mezi řečí prohodil, "...že taky nechápe ty blázny, co třeba běhají 100km" ...instruktor Tomáš prásknul, že jednoho takovýho tady máme - tak jsem se musel přiznat ... a ptali se mě "co" se prý chystám přeplavat :-))) ...no užil jsem si svých 15 minut slávy :-)
Po oběde zase hodinka teorie a zpátky do bazénu - to už se nejen mě začínají některé cviky plést a motat...ale jak říkám byl to "obecný" jev :-) A nevěřili byste jaký byl třeba problém "kopnout tou nohou co je víc u dna" - to snad nikomu z "béčka" nešlo :-) Nicméně jsem z kurzu odcházel s dobrými pocity ... musím si jen sám ujasnit jak s plaváním dál....Pokud by někdo chtěl zkusit - mohu doporučit, nemám ale srovnání s jinou plaveckou metodou nebo jinými instruktory - tak to hodnotím jen pocitově...a to tedy kladně.
Jak jsem neběžel Jesenický maraton
A teď zpátky k sobotě a Jesenickému maratonu. Ten jsme po "zralé" úvazy odpískal - pořadatel byl tak hodný, že mi slíbil převést startovné na příští rok - tak už mám na 2015 nějaký program. Nicméně, měl jsem na maratonu ještě jedno želízko v ohni - kamaráda/kolegu Martina zvaného "Kuliče", kterého jsem přesvědčil, ukecal, že je to super - že poběžíme spolu - já trasu znám... a nakonec ho opustil.... tak nevím jak moc mě proklínal, když kolem bouchaly blesky .... a s jeho svolením sem dávám jeho zápisek (který psal pro "sebe" a já si ho tedy půjčil na blog):
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jesenický maraton - pár poznámek naivního běžce
Úvod:
Původní myšlenka byla dát jen "půlku", ale ultramaratonec Richard mě ukecal na celej se slovy, že "půlka" už je pro nás málo :). Tak aby "toho bylo dost" jsem se tedy přihlásil na TEN horský maraton. Od pádu na kole, zlomeného malíčku a naražených žeber jsem naběhal celkem nula nula nic. Mno když nic, tak nic, snad mě zachrání ten týdenní přechod Ratikonu v Rakouských Alpách. V pátek navečer jsme tedy celá rodinka dorazili do Jeseníků s tím, že si uděláme všichni hezký víkend v horách.
Jak to tedy bylo:
Kromě toho, že celou noc před maratonem, lilo jak z konve mi bylo asi půl noci blbě od žaludku - z toho plyne poučení - neověřené jídlo v hospodě před závodem nejíst ! :)
Ráno po snídani se žaludek srovnal, což se ovšem s prvním stoupáním naprosto nepotvrdilo :) - zvracet se mi chtělo od 0km až po cca 20km. Jinak trať byla po nočním slejváku samé bláto, voda a klouzavé kameny. Hned před Vražedným potokem jeden borec totálně lehnul a ?asi musel skončit - napálil to hlavou do altánku. U sestupu k Vražednému potoku se udělala pěkná blátivá cca 5min zácpa z borců co klouzali a sjížděli dolů. Výstup na Šerák probíhal v duchu lázeňské kolonády - spousta chodců. Musím se smát mojí naivní představě, že od Šeráku už poběžím. Výstup na Keprník ještě tak nějak šel, ale sestup k rozcestí Vřesová studánka byl tak slizký, že jsem raději šel. Seběh po silnici k Červenohorskému sedlu byl podle mých představ až na to skorozvracení a první křeče - lup 1x magnezko.
Občerstvovačka ČHS - hodní a příjemní lidé ňami melouny a banány vše se solí. Zatím jen 15km !!! Následovala hnusná "kapsa", kterou "půlkaři" neběží a která se sviňa vychytrale tvářila jako rovina! bacha na to - pro mě asi nejkrizovější úsek - opět styl "lázeňský švihák". Následovalo bláto, sliz, slizké kameny a zpuchřelé vratké a nebezpečné dřevěné chodníčky po slatích až na Švýcárnu. Bacha na ty chodníčky - opět jsem viděl několik borců co spadli ! Radši opět neběžet - rychle hopkat po kraji chodníčku :). Švýcárna - občerstvovačka - milí lidé, melouny a banány se solí a spoustu lipa do hubičky, lup další magnézko - dřepy, protahovačky, zjištění, že jsem teprve na půlce v čase 3h ! Přemýšlím, zda kvůli tomu bolavému žaludku vzdát - je mi fakt blbě ?!
Následovala krásná stoupavá suchá asfaltka až na Praděd - tam otočka u sochy praděda. Tam pokecání s pár borci, jsme tak někde na konci startovního pole, ale všichni jsme na tom fyzicky tak nastejno. Mě se rapidně zlepšil žaludek - že by to bylo tím lipem ?! :) Opatrný (kvůli možným křečím) seběh po asfaltu dolů na Ovčárnu. Opět občerstvovačka a hodní lidé nabízející vývar i pivo. Já opět jen melouny a banány se solí + lipo. Lup poslední magnezko - preventivně pro sestup. Dolévám vodu do vaku a dlouho se občerstvuji. Paní říká, že už skoro končí.
Do cíle 12km, jeden borec vzdává a vrací číslo. Skorovýběh! (žaludek už úplně ok) na Vysokou holi po kamení, které je ale suché! Opět borec ležící v křečích - nějaká slečna mu dává svoje poslední magnezko. Krásná hřebenovka lehce nahoru a dolů - výhledy, kochačka - skoro jak v Rumunsku. V dálce se blíží bouřka. Na Jelení studánce začíná pršet, pak víc a víc a víc až je z toho na Ztracených kamenech slejvák jako blázen. Jsem od bláta až po kolena a vše mám turch. Opět jeden borec na kamenech padá a pomáháme mu vstát - má koleno ko, nabízím mu svoje tejpy, ale zdá se že se dobelhá. Pak velmi velmi opatrný sestup ze Ztracených dolů do lesa.
Všude teče kvanta vody, padají kroupy a tříská to všude okolo mě - nevidím přes padající vodu pořádně na cestu. Konečně jsem v lese, kde se rozprší ještě víc a kroupy jsou ještě větší - štípou mě do uší, rána jak z děla - třísklo to kousek vedle mě v lese. Běžím jak o závod, ale když si otřu hodinky, tak vidím tempo 6:10 :). Stehna zepředu křečujou - to jsem nikdy neměl. Předbíhá mě nějaký "stařík" v pláštěnce a v triku maraton klub Kladno.
Brodím se potokem do cíle na Skřítku - slyším od moderátora, že je to těžce vydřený doběh :) - jo asi jo. Dávám klobásu a kofolu a vůbec se mi nechce blejt ! Je mi krásně. :)
Martin "Kulič"
-------------------------------------------------------------------------------
....já bych jen k tomu popisku dodal:
1) podle výsledkové listiny a při tom "počasí" to nebylo zas tak špatný...
2) nepodceňovat "staříky"
3) nepodceňovat "MK Kladno" :-)
Nezbývá mi než napsat kamarádům zdar! Těm co si beze mě odběhli Jesenický maraton i těm co se mi snaží zlepšit neběžeckou náladu ..viď Ivo :-)
RS
Už dlouho jsem nenazul běžecké boty, už dlouho jsme na blogu nestisknul tlačítko Nový příspěvek. Tak alespoň to druhé se budu snažit napravit...:-)
Tak pěkně od konce - nejdříve neděle a pak sobota:
Jak jsem se učil plavat
Popíšu to trochu polopaticky, kdyby někoho zajímalo jak "takový" kurz probíhá:
V neděli tedy nástup na Olšanku - dva instruktoři (Tomáš V. + Katka) a k tomu osm účastníků. Při úvodním představování jsem zjistil, že jsme docela dobrá "směska" - od holky co prý plave jen prsa stylem "paní radová" a bojí se ponořit hlavu (... hlavní moto tohodle kurzu je "metoda úplného ponoření"...), přes doopravdické plavce, kteří kraulem plavou 2 - 3 km v "pohodě" a chtějí se zlepšit a zrychlit až po nás "normální" co uplaveme kraulem 25m a jsme mrtví...
Tahle směska měla za následek, že Tomáš si vzal do skupiny dva nejlepší a dva nejslabší a druhá (naše) skupinka, říkejme ji třeba "B" :-) byli normální neohrabaní plavci (z jednoho pak při řeči vypadlo, že pravidelně běhá Brdskou...).
První hodina na suchu u videa s předváděním cviků, už tady se ukázalo, že zkoordinovat to co u instruktorů vypadá tak jednoduše a samozřejmě je pro nás docela těžké... Pak do bazénu. Začínáme od úplných základů, splývání, uvolnění (na to se v metodě "totálního" plavání klade velký důraz)... v podstatě se nás snažili odnaučit všechny zlozvyky co do nás jiní vtloukali od malička.... hlavně ne silou, zapojovat co nejméně svalů... pro mě prostě kraul "trochu" jinak ... a kupodivu zábavně !
Po hoďce v bazénu společný oběd, kde někdo mezi řečí prohodil, "...že taky nechápe ty blázny, co třeba běhají 100km" ...instruktor Tomáš prásknul, že jednoho takovýho tady máme - tak jsem se musel přiznat ... a ptali se mě "co" se prý chystám přeplavat :-))) ...no užil jsem si svých 15 minut slávy :-)
Po oběde zase hodinka teorie a zpátky do bazénu - to už se nejen mě začínají některé cviky plést a motat...ale jak říkám byl to "obecný" jev :-) A nevěřili byste jaký byl třeba problém "kopnout tou nohou co je víc u dna" - to snad nikomu z "béčka" nešlo :-) Nicméně jsem z kurzu odcházel s dobrými pocity ... musím si jen sám ujasnit jak s plaváním dál....Pokud by někdo chtěl zkusit - mohu doporučit, nemám ale srovnání s jinou plaveckou metodou nebo jinými instruktory - tak to hodnotím jen pocitově...a to tedy kladně.
Jak jsem neběžel Jesenický maraton
A teď zpátky k sobotě a Jesenickému maratonu. Ten jsme po "zralé" úvazy odpískal - pořadatel byl tak hodný, že mi slíbil převést startovné na příští rok - tak už mám na 2015 nějaký program. Nicméně, měl jsem na maratonu ještě jedno želízko v ohni - kamaráda/kolegu Martina zvaného "Kuliče", kterého jsem přesvědčil, ukecal, že je to super - že poběžíme spolu - já trasu znám... a nakonec ho opustil.... tak nevím jak moc mě proklínal, když kolem bouchaly blesky .... a s jeho svolením sem dávám jeho zápisek (který psal pro "sebe" a já si ho tedy půjčil na blog):
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jesenický maraton - pár poznámek naivního běžce
Úvod:
Původní myšlenka byla dát jen "půlku", ale ultramaratonec Richard mě ukecal na celej se slovy, že "půlka" už je pro nás málo :). Tak aby "toho bylo dost" jsem se tedy přihlásil na TEN horský maraton. Od pádu na kole, zlomeného malíčku a naražených žeber jsem naběhal celkem nula nula nic. Mno když nic, tak nic, snad mě zachrání ten týdenní přechod Ratikonu v Rakouských Alpách. V pátek navečer jsme tedy celá rodinka dorazili do Jeseníků s tím, že si uděláme všichni hezký víkend v horách.
Jak to tedy bylo:
 |
| (ten žlutej - vlevo...) |
Ráno po snídani se žaludek srovnal, což se ovšem s prvním stoupáním naprosto nepotvrdilo :) - zvracet se mi chtělo od 0km až po cca 20km. Jinak trať byla po nočním slejváku samé bláto, voda a klouzavé kameny. Hned před Vražedným potokem jeden borec totálně lehnul a ?asi musel skončit - napálil to hlavou do altánku. U sestupu k Vražednému potoku se udělala pěkná blátivá cca 5min zácpa z borců co klouzali a sjížděli dolů. Výstup na Šerák probíhal v duchu lázeňské kolonády - spousta chodců. Musím se smát mojí naivní představě, že od Šeráku už poběžím. Výstup na Keprník ještě tak nějak šel, ale sestup k rozcestí Vřesová studánka byl tak slizký, že jsem raději šel. Seběh po silnici k Červenohorskému sedlu byl podle mých představ až na to skorozvracení a první křeče - lup 1x magnezko.
Občerstvovačka ČHS - hodní a příjemní lidé ňami melouny a banány vše se solí. Zatím jen 15km !!! Následovala hnusná "kapsa", kterou "půlkaři" neběží a která se sviňa vychytrale tvářila jako rovina! bacha na to - pro mě asi nejkrizovější úsek - opět styl "lázeňský švihák". Následovalo bláto, sliz, slizké kameny a zpuchřelé vratké a nebezpečné dřevěné chodníčky po slatích až na Švýcárnu. Bacha na ty chodníčky - opět jsem viděl několik borců co spadli ! Radši opět neběžet - rychle hopkat po kraji chodníčku :). Švýcárna - občerstvovačka - milí lidé, melouny a banány se solí a spoustu lipa do hubičky, lup další magnézko - dřepy, protahovačky, zjištění, že jsem teprve na půlce v čase 3h ! Přemýšlím, zda kvůli tomu bolavému žaludku vzdát - je mi fakt blbě ?!
Následovala krásná stoupavá suchá asfaltka až na Praděd - tam otočka u sochy praděda. Tam pokecání s pár borci, jsme tak někde na konci startovního pole, ale všichni jsme na tom fyzicky tak nastejno. Mě se rapidně zlepšil žaludek - že by to bylo tím lipem ?! :) Opatrný (kvůli možným křečím) seběh po asfaltu dolů na Ovčárnu. Opět občerstvovačka a hodní lidé nabízející vývar i pivo. Já opět jen melouny a banány se solí + lipo. Lup poslední magnezko - preventivně pro sestup. Dolévám vodu do vaku a dlouho se občerstvuji. Paní říká, že už skoro končí.
Do cíle 12km, jeden borec vzdává a vrací číslo. Skorovýběh! (žaludek už úplně ok) na Vysokou holi po kamení, které je ale suché! Opět borec ležící v křečích - nějaká slečna mu dává svoje poslední magnezko. Krásná hřebenovka lehce nahoru a dolů - výhledy, kochačka - skoro jak v Rumunsku. V dálce se blíží bouřka. Na Jelení studánce začíná pršet, pak víc a víc a víc až je z toho na Ztracených kamenech slejvák jako blázen. Jsem od bláta až po kolena a vše mám turch. Opět jeden borec na kamenech padá a pomáháme mu vstát - má koleno ko, nabízím mu svoje tejpy, ale zdá se že se dobelhá. Pak velmi velmi opatrný sestup ze Ztracených dolů do lesa.
Martin "Kulič"
-------------------------------------------------------------------------------
....já bych jen k tomu popisku dodal:
1) podle výsledkové listiny a při tom "počasí" to nebylo zas tak špatný...
2) nepodceňovat "staříky"
3) nepodceňovat "MK Kladno" :-)
Nezbývá mi než napsat kamarádům zdar! Těm co si beze mě odběhli Jesenický maraton i těm co se mi snaží zlepšit neběžeckou náladu ..viď Ivo :-)
RS
středa 2. července 2014
Pasivní II.
Už jsem příspěvek s tímhle názvem měl ... takže tohle je "dvojka". Teď jsem opravdu pasivní běžec ... několik kamarádů si mě poslední dobou připojilo na garminu ... ale já tam teď nic nemám... takže:
Po Silvě to vypadalo optimisticky, byl jsem ok, "jenom" mě trochu bolela levá holeň a v místě, kde přechází holeň k chodidlu jsem měl otok, který ale během pár dnů zmizel ... a zůstal jenom "hrbolek" na šlaše... Byl jsem s tím i běhat (myslím, že nejvíc 15 km), dalo se, ale pořád to nějak nemizelo... pak jsme si za pomoci kamarádů, co s tím měli už taky nějakou zkušenost, diagnostikoval lehký zánět šlach... což mi dnes na ortopedii potvrdili. Navíc k mému zděšení mi nekompromisně předepsali sádru, ale po diskusi, že se ještě musím odvézt autem z Kolína do Sázavy a mírném doplatku :-), mi aplikovali umělohmotnou "sádru", kterou po ztuhnutí rozřízli, sundali mi ji a poslali mě domů, ať si to pak nasadím a stáhnu obvazem... Pro mě ideální řešení, protože bych jim asi těžko vysvětloval, že jako "podnikatel" nemůžu měsíc sedět doma, ale musím občas někam odjet autem ...např. příští týden školit do Bratislavy. Navíc - a to mě úplně dostalo - jsem vyfasoval berle ... pěkné i s integrovanými odrazkami (nekecám...) a ty mi byly zapůjčeny zdarma ...
Takže ráno jsme odjížděl jako zdravý člověk .... a po obědě jsem se vrátil s berlemi a plastovou "sádrou" v ruce :-) První reakce rodiny byla, že se začali smát... holt "cizí" neštěstí potěší a manželka, že si mě musí vyfotit :-) ... tak tady jsem:
Ale ... říkal jsem si, že na blog nebudu psát nic negativního, nebudu si vylévat srdíčko, že nemůžu běhat ...atd... po pravdě se mi dnes hodně ulevilo, protože po rentgenu se ukázalo, že šlacha je v pořádku...jen trochu přetažená... a prý za 6 týdnů to bude ok ... tohle číslo vypadá hrozivě...ale jak jsem řekl - chci psát jen pozitivně ... takže je to dobrý - Jesenický maraton stihnu ! Nevím jestli tenhle závod přitahuje zranění, ale kamarád/kolega z práce, s kterým jsme domluveni, že poběžíme spolu se zase vysekal v Rakousku na rovné cyklostezce tak šikovně, že má mimo jiného implantovaný drát v malíčku (...naštěstí jen na ruce)...
No uvidíme, bude to boj se zase po pauze rozběhat, ale už se na ten boj moc těším... a kdyby někdo neměl 23.8. co dělat - tak zde je lákadlo v podobě výškového profilu:
Tak běhu zdar !
RS
Po Silvě to vypadalo optimisticky, byl jsem ok, "jenom" mě trochu bolela levá holeň a v místě, kde přechází holeň k chodidlu jsem měl otok, který ale během pár dnů zmizel ... a zůstal jenom "hrbolek" na šlaše... Byl jsem s tím i běhat (myslím, že nejvíc 15 km), dalo se, ale pořád to nějak nemizelo... pak jsme si za pomoci kamarádů, co s tím měli už taky nějakou zkušenost, diagnostikoval lehký zánět šlach... což mi dnes na ortopedii potvrdili. Navíc k mému zděšení mi nekompromisně předepsali sádru, ale po diskusi, že se ještě musím odvézt autem z Kolína do Sázavy a mírném doplatku :-), mi aplikovali umělohmotnou "sádru", kterou po ztuhnutí rozřízli, sundali mi ji a poslali mě domů, ať si to pak nasadím a stáhnu obvazem... Pro mě ideální řešení, protože bych jim asi těžko vysvětloval, že jako "podnikatel" nemůžu měsíc sedět doma, ale musím občas někam odjet autem ...např. příští týden školit do Bratislavy. Navíc - a to mě úplně dostalo - jsem vyfasoval berle ... pěkné i s integrovanými odrazkami (nekecám...) a ty mi byly zapůjčeny zdarma ...
Takže ráno jsme odjížděl jako zdravý člověk .... a po obědě jsem se vrátil s berlemi a plastovou "sádrou" v ruce :-) První reakce rodiny byla, že se začali smát... holt "cizí" neštěstí potěší a manželka, že si mě musí vyfotit :-) ... tak tady jsem:
Ale ... říkal jsem si, že na blog nebudu psát nic negativního, nebudu si vylévat srdíčko, že nemůžu běhat ...atd... po pravdě se mi dnes hodně ulevilo, protože po rentgenu se ukázalo, že šlacha je v pořádku...jen trochu přetažená... a prý za 6 týdnů to bude ok ... tohle číslo vypadá hrozivě...ale jak jsem řekl - chci psát jen pozitivně ... takže je to dobrý - Jesenický maraton stihnu ! Nevím jestli tenhle závod přitahuje zranění, ale kamarád/kolega z práce, s kterým jsme domluveni, že poběžíme spolu se zase vysekal v Rakousku na rovné cyklostezce tak šikovně, že má mimo jiného implantovaný drát v malíčku (...naštěstí jen na ruce)...
No uvidíme, bude to boj se zase po pauze rozběhat, ale už se na ten boj moc těším... a kdyby někdo neměl 23.8. co dělat - tak zde je lákadlo v podobě výškového profilu:
Tak běhu zdar !
RS
neděle 8. června 2014
Silva
aneb na zážitky je tu ultra na všechno ostatní . . .
Týden před Silvou si začínáme s Ďurim mailovat co a jak, jak jsme běhali, resp. jak jsme neběhali a že to bude pr*ser :-) Ve středu nám Bubo posílá svůj zápisek z loňské Silvy. Ďuri mi po přečtění píše - Bude to maso ale už sa těším! ...odpovídám mu, že jsem měl po přečtení 100% stejný pocit... Ve čtvrtek ještě bojová porada a v pátek odjezd...
Blížíme se ke Stropnici, projíždíme kolem rybníků, zdá se, že jsme tu opravdu správně - dojíždíme dodávku s reklamou ultrafishing.cz, pak potkáváme auto, které řídí veverka ... Pražská :-) Tak jsme tady...
Večer si s Ďurim chystáme věci a jdeme spát lehce po půlnoci. Když už je zhasnuto Ďuri povídá -Tie Honzové a Bubové zápisky sú ako Bible - tam sa dovieš všetko ... co na to říci - snad jen Amen a dobrou noc :-)
Budíček v 4:15, spali jsme vlastně jen chvilku, ale to nám nevadí ... v 5:30 start, zde foto - jsme plni očekávání:
Když se rozbíháme říkám si, že se právě pouštím do svého největšího běžeckého dobrodružství... Prvních 20km - zahřívací kolečko kolem Stropnice - prokecáme o dětech, výchově a rodině ... prostě taťkové od rodin si šli zaběhat utra :-)
Při první větším stoupání kolem 23km je Ďuri rychlejší a odpojuje se, pak se "záhadně" po pár kilometrech objeví za mnou ... ale myslím, že svoje kufrování si rád popíše na svém blogu :-)
Pak zase běžím sám, nemám pocit, že by se mi běželo nějak lehce - čekal jsem, že takhle těžké nohy budu mít až později. Cca na 30 km potkávám Veverku a Lídu (SK Babice), Veverka se odpojuje a běží před nás. Kolem maratonu resp. 50km se necítím úplně nejlíp - oproti Brdské jsem o hodinu pomalejší ... to mi moc nepřidá. Lída měla na Brdské skoro stejný čas jako já a je na tom stejně ... říkáme si, že je to asi tím horkem... Po padesátém kilometru běžíme po asfaltu, vetšinou do kopce nebo po zvlněné rovince. Je něco po 12 hodině, slunce pálí, skoro žádný stín, pod nohama rozteklý asfalt se šlápotami od běžců před námi. Zcela vážně si říkám, že pokud se to "nějak" nezmění tak to vzdávám... o několik hodin později v cíli mi Ďuri říká, že přemýšlel úplně stejně a chtěl to v těchto místech taky zabalit...
Kopce už jenom vycházím, rovinky a klesání se snažím běhat...Na pravé noze se mi začíná připomínat puchýř...
Mám u sebe dvě lahve - z jedné piji a druhou se průběžně polévám. Nějak se dostanu na 58km, kde je konečně klesání a hlavně stín...Když mi na garminech pípne 60km tak mě to zase trochu nakopne - takhle daleko jsme ještě nikdy neběžel... Už delší dobu běžíme ve skupince Lída, já, německý pár a jedna mladá běžkyně. Vždy na občerstvovačách se seběhneme, pak se zase roztrháme různě se dobíháme, předbíháme... pak už mi to začíná trochu vadit ...
Na rozbočce 90/103 (myslím, že to byl 65km) jsem docela rád, že všichni čtyři jdou vpravo a já jediný vlevo. V tu chvíli se cítím jako "správný" ultrák - běžím sám, zvolil jsem si tu delší cestu... a říkám si, že je to už zase jen můj závod a jaký si ho udělám - takový ho budu mít. Moje hlava se definitivně přepnula z mírné trudomyslnosti do pozitivna ... a běží se mi mnohem lépe....
Na křížové cestě - "oblíbené" části tratě - mi na 72km praskne výše zmíněný puchýř a je to dost nepříjemné - po pár metrech musím zastavit a nějak to řešit. Sedám si do trávy pod "Snímání z kříže" a snažím se sundat si botu a kompresní podkolenky a zalepit si puchýře - opakovaně mě u toho chytají křeče a trávím tam přes deset minut. Dobíhá mě další běžec, chvíli běžíme spolu a pak se vlastně až docíle navzájem předbíháme... Mám dost času přemýšlet o mnoha věcech ... vzpomenu si na Leonin příspěvek proč ultra - otáčím tu otázku ze všech stran a vždycky mi vyjde - že mě to prostě baví...
Na 86 km by to už mělo vypadat optimisticky - za chvíli devadesátka, ale říkám si: Do cíle ještě dvacet? Tolik? Pak bude ještě 19, 18, 17, ... cíl se najednou zdál hrozně daleko... Pokouším se dopočítat kolik mi chybí do limitu, ale ono je rozdíl běžet dvacet "normálně" a nebo jako posledních na ultra, zároveň si už moc nevybavuji z propozic profil zbývající tratě...
Pořád je hodně horko - snažím se pravidelně pít a polévat si hlavu ... v tomhle počasí to beru jako jediný způsob pro přežití...
Na zbývajících občerstvovačkách se dozvídáme, že jsme prý poslední dva ultra běžci na trati, že za námi je asi 15 lidí co nestihli limit na rozcestníku, nebo to vzdali.
Když mi na garminech po 13 hodinách a deseti minutách píplo 100km, byl to pro mě nejsilnější bežecký zážitek - vlastně mnohem silnější než následný doběh do cíle...
V posledním čtyř kilometrovém klesání ke Stropnici mám svého spoluběžce asi kilometr před sebou, snažím se běžet co to dá, ale už to moc nejde, cítím jak mi praskly puchýře na levé noze, ale teď už je to jedno... asi tři sta metrů před stadionem jej předbíhám a pokud je pravda, že už jsme poslední dva běžící, tak se mi podařilo urvat předposlední místo z doběhnuvších :-)
Pak už je cíl (čas 14:04)... na tenhle okamžik už jsem se posledních "pár" kilometrů dost těšil :-) Ďuri, kamarád, na mě čeká v cíli a fotí ... doběhl asi 25 minut přede mnou.
Jdu si pro pivo a lehám si do trávy - což ale nebyl vůbec dobrý nápad, udělá se mi nějak šoufl a mám pocit, že omdlím nebo se pozvracím, nebo nejlépe oboje současně ... Ďuri ještě s jedním běžcem mi pomohu vstát a radí mi ať se projdu a pak se ještě "trochu" proběhnu ... Zabralo to, už jsem zase jako "rybička" :-) Jdeme do sprchy, tam se opět opakuje pokus se vyzout a vysvléct za doprovodu křečí... vlastně "velká" krize přišla až za cílovou čárou :-)
Moje foto v cíli, na druhé fotce vypadám, jako bych si něco šlehnul ... a taky, že jo - 107km :-)
Když jsem hodnotil svoje "bolístky" tak při běhu byl (kromě únavy samozřejmě...) asi jediný problém puchýře ... jinak musím s potěšením konstatovat, že mě nebolely ani kolena, ani kyčle, ani záda.... na to, že mi bylo den před Silvou pětačtyřicet tak snad dobrý :-)
Kdybych to měl nějak "celkově" zhodnotit - řekl bych, že tenhle závod jsem si "vyžral" i "užil" vrchovatě ... a mám pocit, že o tom právě ultra je...
Tak běhu zdar... a dnes se odvážím napsat ... ultra zvlášť !
RS
Týden před Silvou si začínáme s Ďurim mailovat co a jak, jak jsme běhali, resp. jak jsme neběhali a že to bude pr*ser :-) Ve středu nám Bubo posílá svůj zápisek z loňské Silvy. Ďuri mi po přečtění píše - Bude to maso ale už sa těším! ...odpovídám mu, že jsem měl po přečtení 100% stejný pocit... Ve čtvrtek ještě bojová porada a v pátek odjezd...
Blížíme se ke Stropnici, projíždíme kolem rybníků, zdá se, že jsme tu opravdu správně - dojíždíme dodávku s reklamou ultrafishing.cz, pak potkáváme auto, které řídí veverka ... Pražská :-) Tak jsme tady...
Večer si s Ďurim chystáme věci a jdeme spát lehce po půlnoci. Když už je zhasnuto Ďuri povídá -Tie Honzové a Bubové zápisky sú ako Bible - tam sa dovieš všetko ... co na to říci - snad jen Amen a dobrou noc :-)
Budíček v 4:15, spali jsme vlastně jen chvilku, ale to nám nevadí ... v 5:30 start, zde foto - jsme plni očekávání:
Když se rozbíháme říkám si, že se právě pouštím do svého největšího běžeckého dobrodružství... Prvních 20km - zahřívací kolečko kolem Stropnice - prokecáme o dětech, výchově a rodině ... prostě taťkové od rodin si šli zaběhat utra :-)
Při první větším stoupání kolem 23km je Ďuri rychlejší a odpojuje se, pak se "záhadně" po pár kilometrech objeví za mnou ... ale myslím, že svoje kufrování si rád popíše na svém blogu :-)
Pak zase běžím sám, nemám pocit, že by se mi běželo nějak lehce - čekal jsem, že takhle těžké nohy budu mít až později. Cca na 30 km potkávám Veverku a Lídu (SK Babice), Veverka se odpojuje a běží před nás. Kolem maratonu resp. 50km se necítím úplně nejlíp - oproti Brdské jsem o hodinu pomalejší ... to mi moc nepřidá. Lída měla na Brdské skoro stejný čas jako já a je na tom stejně ... říkáme si, že je to asi tím horkem... Po padesátém kilometru běžíme po asfaltu, vetšinou do kopce nebo po zvlněné rovince. Je něco po 12 hodině, slunce pálí, skoro žádný stín, pod nohama rozteklý asfalt se šlápotami od běžců před námi. Zcela vážně si říkám, že pokud se to "nějak" nezmění tak to vzdávám... o několik hodin později v cíli mi Ďuri říká, že přemýšlel úplně stejně a chtěl to v těchto místech taky zabalit...
Kopce už jenom vycházím, rovinky a klesání se snažím běhat...Na pravé noze se mi začíná připomínat puchýř...
Mám u sebe dvě lahve - z jedné piji a druhou se průběžně polévám. Nějak se dostanu na 58km, kde je konečně klesání a hlavně stín...Když mi na garminech pípne 60km tak mě to zase trochu nakopne - takhle daleko jsme ještě nikdy neběžel... Už delší dobu běžíme ve skupince Lída, já, německý pár a jedna mladá běžkyně. Vždy na občerstvovačách se seběhneme, pak se zase roztrháme různě se dobíháme, předbíháme... pak už mi to začíná trochu vadit ...
Na rozbočce 90/103 (myslím, že to byl 65km) jsem docela rád, že všichni čtyři jdou vpravo a já jediný vlevo. V tu chvíli se cítím jako "správný" ultrák - běžím sám, zvolil jsem si tu delší cestu... a říkám si, že je to už zase jen můj závod a jaký si ho udělám - takový ho budu mít. Moje hlava se definitivně přepnula z mírné trudomyslnosti do pozitivna ... a běží se mi mnohem lépe....
Na křížové cestě - "oblíbené" části tratě - mi na 72km praskne výše zmíněný puchýř a je to dost nepříjemné - po pár metrech musím zastavit a nějak to řešit. Sedám si do trávy pod "Snímání z kříže" a snažím se sundat si botu a kompresní podkolenky a zalepit si puchýře - opakovaně mě u toho chytají křeče a trávím tam přes deset minut. Dobíhá mě další běžec, chvíli běžíme spolu a pak se vlastně až docíle navzájem předbíháme... Mám dost času přemýšlet o mnoha věcech ... vzpomenu si na Leonin příspěvek proč ultra - otáčím tu otázku ze všech stran a vždycky mi vyjde - že mě to prostě baví...
Na 86 km by to už mělo vypadat optimisticky - za chvíli devadesátka, ale říkám si: Do cíle ještě dvacet? Tolik? Pak bude ještě 19, 18, 17, ... cíl se najednou zdál hrozně daleko... Pokouším se dopočítat kolik mi chybí do limitu, ale ono je rozdíl běžet dvacet "normálně" a nebo jako posledních na ultra, zároveň si už moc nevybavuji z propozic profil zbývající tratě...
Pořád je hodně horko - snažím se pravidelně pít a polévat si hlavu ... v tomhle počasí to beru jako jediný způsob pro přežití...
Na zbývajících občerstvovačkách se dozvídáme, že jsme prý poslední dva ultra běžci na trati, že za námi je asi 15 lidí co nestihli limit na rozcestníku, nebo to vzdali.
Když mi na garminech po 13 hodinách a deseti minutách píplo 100km, byl to pro mě nejsilnější bežecký zážitek - vlastně mnohem silnější než následný doběh do cíle...
V posledním čtyř kilometrovém klesání ke Stropnici mám svého spoluběžce asi kilometr před sebou, snažím se běžet co to dá, ale už to moc nejde, cítím jak mi praskly puchýře na levé noze, ale teď už je to jedno... asi tři sta metrů před stadionem jej předbíhám a pokud je pravda, že už jsme poslední dva běžící, tak se mi podařilo urvat předposlední místo z doběhnuvších :-)
Pak už je cíl (čas 14:04)... na tenhle okamžik už jsem se posledních "pár" kilometrů dost těšil :-) Ďuri, kamarád, na mě čeká v cíli a fotí ... doběhl asi 25 minut přede mnou.
Jdu si pro pivo a lehám si do trávy - což ale nebyl vůbec dobrý nápad, udělá se mi nějak šoufl a mám pocit, že omdlím nebo se pozvracím, nebo nejlépe oboje současně ... Ďuri ještě s jedním běžcem mi pomohu vstát a radí mi ať se projdu a pak se ještě "trochu" proběhnu ... Zabralo to, už jsem zase jako "rybička" :-) Jdeme do sprchy, tam se opět opakuje pokus se vyzout a vysvléct za doprovodu křečí... vlastně "velká" krize přišla až za cílovou čárou :-)
Moje foto v cíli, na druhé fotce vypadám, jako bych si něco šlehnul ... a taky, že jo - 107km :-)
Když jsem hodnotil svoje "bolístky" tak při běhu byl (kromě únavy samozřejmě...) asi jediný problém puchýře ... jinak musím s potěšením konstatovat, že mě nebolely ani kolena, ani kyčle, ani záda.... na to, že mi bylo den před Silvou pětačtyřicet tak snad dobrý :-)
Kdybych to měl nějak "celkově" zhodnotit - řekl bych, že tenhle závod jsem si "vyžral" i "užil" vrchovatě ... a mám pocit, že o tom právě ultra je...
Tak běhu zdar... a dnes se odvážím napsat ... ultra zvlášť !
RS
--------------------
PS. Takže výsledky na 103 alias 107 už jsou tady:
- celkem 72 přihlášených, 43 doběhlo, 11 DNF, 18 DNS
- Ďuri: 13:39, 36.místo
- já: 14:04, 41.místo
--------------------
link na fotky od Pavla Z. - ZDE
--------------------
...pro "neznalé" :-) mapa a profil - oficiálně 103km, ale podle "všech" co to běželi 107km (nastoupáno +2141m):
neděle 11. května 2014
Pražský maraton
 |
| [fota zde] |
Dále moje vlastní "blbost" byla, že jsem podlehl dojmu, že dát to pod čtyři hodiny bude brnkačka - když jsem měl na Brdské mezičas na 42 km kousek nad čtyři... Nakonec z toho byla v Praze větší dřina, než jsem čekal, ale dobře mi tak :-)
Víkend před maratonem jsem proležel s nějakou virózou a už jsem tak nějak přemýšlel zda na něj vůbec půjdu - ale BS mi napsal, že pokud nemám virózu v nohách, tak není důvod neběžet :-) V pondělí jsem si ještě ráno bral dva paraleny, pak jsem musel odjet k zákazníkovi do Prahy a večer poněkud unaven, jsem si řekl, že zkusím po týdnu jít běhat - že buď se to zlomí k lepšímu nebo mě to dorazí...šlo to, tak jsem si to zopakoval ještě v úterý a do neděle si už dal běhací klid.
Dnes ráno, když jsem stál ve startovním koridoru, jsem si řekl, že to bude můj běh jako každý jiný a ti lidé kolem mi nevadí, ale ani je nepotřebuji. Ale na prvních kilometrech jsem podlehl "pozitivní" atmosféře hromadného běhu ... a ani mi to nevadilo, vlastně se mi líbilo, že hodně lidí - staří/mladí, tlustý/tenký... jsou ochotni strávit část dne během.
Teď k (mému) běhu: Plánoval jsem běžet tempem 5:30 - 5:40. Ale běželo se mi dobře, tak jsem až do 30 km měl tempo 5:20. Na metě 1/2M mezičas 1:53 - takže vlastně můj osobák... Od 33 km krizička, která trvala až do konce :-) možná jsem přepálil (na svoje poměry...) začátek, nebo se projevilo to, že jsem před maratonem neběhal úplně jak bych potřeboval... Kolem 33 mě taky předběhl vodič na 4:00 - což mi moc nepřidalo :-), ale věděl jsem, že jsem vybíhal až po něm a podle garminů to bylo pořád reálné pod čtyři...
Pocitově jsem se posledních deset km trápil a možná mi chybělo i to nadšení co jsem měl na Brdské - nevím...? Ale říkal jsem si, že je to dobrý fyzický i mentální trénink na Silvu...
Cílový čas 3:56 (podle garminu tempo 5:33)... já vím, že to není úplně zářný výsledek, ale zapadá mi to do mojí běžecké skládačky - druhý maraton, zlepšení oproti loňsku o 55 min...
Hned po doběhu jsem přemýšlel jak příští rok - běžet/neběžet? Už jsem někde napsal, že je to můj poslední Pražský "davový" maraton, ale v cíli jsem byl tak zničenej, že jsem si řekl, že by možná stálo za to si to zkusit ještě jednou ... a znovu se s tím trochu líp ... a možná už opravdu naposledy :-) poprat... uvidíme...
Tak běhu zdar !
RS
čtvrtek 24. dubna 2014
Dnes
Dnes to bude opravdu krátké ... po dlouhé době zase brzký ranní běh - pro tohle se opravdu vyplatí občas :-) si přivstat:
... a běh se taky povedl :-) 24 km / +460 m / 5:30 min/km
Běhu zdar !
RS
neděle 13. dubna 2014
Na padesátém
"Na padesátém" je jednak ulice v Praze kde jsem několik let bydlel a druhak meta kam jsem včera doběhl - budu psát o tom druhém :-)
Ještě na podzim jsme nevěděl, že nějaká Brdská existuje a i kdybych to věděl určitě bych neplánoval tam běžet ... ale potkal jsme poprvé krátce Honzu a ten mi řekl - zkus to, je to takový pohodový závod :-) ...a jak mě včera Honza opravil - opravdu je to "ultra", ale moje hlava se asi i po doběhu příčila přijmout fakt, že jsem uběhl "ultra" :-)
No a jak to bylo "doopravdy" ... čtěte dál .... na úvod jenom řeknu, že jsem použil fotky Buba ... ještě o něm bude zmínka :-) a Digiho - díky !
Když jsem (trochu nervozní z nového prostředí, lidí a hlavně závodu...) dorazil na prezenci - potkávám Honzu a Ďuriho ... ten se mě tak nějak ujal a dává mi rady ... a třeba mě svoji oblíbenou přesvědčovací větou "... pak buděš nasratý ..." radí ať si sebou neberu běžeckou ledvinku, pití a tak :-) Pak se jdeme společně rozcvičit a Ďuri si snaží na garminech nastavit virtual racera - aby běžel pod 5:50 - tedy rychleji něž v loni a diví se, že chci běžet pomaleji a ne s ním :-)
Pak start, oběh kolečka po tartanu, někdo vtipkuje, že ještě 400x dokola a máme to :-) ... Ďuri mi mizí. Kousek po startu se chytám Ivy .. pozdravíme se a Iva mi říká, že ona si ale nebude povídat.... no prokecáme to až na sedmý km :-) ...a bylo to super, spadla ze mě "tréma" - příjemný začátek běhu... občas odněkud vyskočí Bubo a fotí :-)
Na prvním stoupání se odpojuji a běžím sám - překvapujeme mě, kolik lidí už tady přechází do chůze... pořád se běží dobře na 21km mám mezičas 2:01 a dobíhám "kladenskou" sekci a začíná nejlepší část běhu - mám pocit, že s nimi prolítnu dalších dvacet km - Bubo fotí, vtipkuje, dává mi rady, přesvědčuje mě, že běžíme vyloženě pohodovým (možná až pomalým) tempem ... a na 30 km nám oznamuje, že jsme tady o 10 min dřív něž v loni :-) Všem jim moc děkuji opravdu za báječnou společnost !
No a ještě v jedné věci jsem se pletl - když mi někdo známý či neznámý napsal na blog nebo email povzbuzující komentář - bylo to hrozně milé a opravdu mi to pomáhalo, ALE říkal jsem si - až poběžíš bude to jen a jen na tobě - tam ti nikdo nepomůže ... ALE nebylo to tak - kamarádi tam byli, někteří virtuální se na Brdské zhmotnili ... a pomohli mi i tam...
...ještě možná taková drobnost - ale pro mě další příjemná věc - v jídelně říkám, že chci rýži bez kuřete - paní kuchařka se ptá - Vy jste vegan ? Tak pro vás máme zeleninové rizoto... koukám jako blázen, to jsem v Mníšku nečekal - taková hezká tečka za závodem.
Pak posezení s Martinem (VP) a Ďurim a odjezd domů...
Večer jsem zašel ke kamarádovi Sváťovi "fakt jen na chvilku" pokecat o běhání a tak ... takže druhá hezká tečka - tak tedy : dvojtečka :-)
Běhu zdar !
RS
...a na úplný závěr fotka z úvodu :-)
Ještě na podzim jsme nevěděl, že nějaká Brdská existuje a i kdybych to věděl určitě bych neplánoval tam běžet ... ale potkal jsme poprvé krátce Honzu a ten mi řekl - zkus to, je to takový pohodový závod :-) ...a jak mě včera Honza opravil - opravdu je to "ultra", ale moje hlava se asi i po doběhu příčila přijmout fakt, že jsem uběhl "ultra" :-)
No a jak to bylo "doopravdy" ... čtěte dál .... na úvod jenom řeknu, že jsem použil fotky Buba ... ještě o něm bude zmínka :-) a Digiho - díky !
Když jsem (trochu nervozní z nového prostředí, lidí a hlavně závodu...) dorazil na prezenci - potkávám Honzu a Ďuriho ... ten se mě tak nějak ujal a dává mi rady ... a třeba mě svoji oblíbenou přesvědčovací větou "... pak buděš nasratý ..." radí ať si sebou neberu běžeckou ledvinku, pití a tak :-) Pak se jdeme společně rozcvičit a Ďuri si snaží na garminech nastavit virtual racera - aby běžel pod 5:50 - tedy rychleji něž v loni a diví se, že chci běžet pomaleji a ne s ním :-)Pak start, oběh kolečka po tartanu, někdo vtipkuje, že ještě 400x dokola a máme to :-) ... Ďuri mi mizí. Kousek po startu se chytám Ivy .. pozdravíme se a Iva mi říká, že ona si ale nebude povídat.... no prokecáme to až na sedmý km :-) ...a bylo to super, spadla ze mě "tréma" - příjemný začátek běhu... občas odněkud vyskočí Bubo a fotí :-)Na prvním stoupání se odpojuji a běžím sám - překvapujeme mě, kolik lidí už tady přechází do chůze... pořád se běží dobře na 21km mám mezičas 2:01 a dobíhám "kladenskou" sekci a začíná nejlepší část běhu - mám pocit, že s nimi prolítnu dalších dvacet km - Bubo fotí, vtipkuje, dává mi rady, přesvědčuje mě, že běžíme vyloženě pohodovým (možná až pomalým) tempem ... a na 30 km nám oznamuje, že jsme tady o 10 min dřív něž v loni :-) Všem jim moc děkuji opravdu za báječnou společnost !
Na čtyřicátém musím zpomalit ... odpojuji se od veselé partičky a běžím zase sám ... mezi 40 - 45 střídám chůzi-běh, na maratonské metě (to už je nastoupáno cca +1000m) mám mezičas 4:08 (vedle toho můj čas z loňského Pražského maratonu 4:51 - vypadá dost legračně....). Na 45km se průměrné tempo blíží k 6 min/km a vyhlídka na čas pod 5 hodin (který jsem ale vůůůbec neplánoval...) je ohrožena - rozbíhám se - byť je to z kopce - není to zadarmo - jak říká Bubo, ale je to dřina ...předbíhám tak deset borců a to mě trochu nakopne...
Poslední kilometr - do kopce/asfalt - nejméně záživné místo z celého běhu - vím, že pokud přejdu do chůze pod 5 to nebude... A tady začalo to moje vlastní "ultra" - celý padesátikilometrový běh se smrsknul do tohodle jednoho kilometru a já se snažil přesvědčit nohy i hlavu, že chci běžet... a to mírné stoupání - nebylo mírné, ale zdálo se mi jako kopec možná i hora ... takže ano - beru zpět co jsem napsal Honzovi na blog - bylo to ultra a pro mě i "horské"...
...výběh na stadión a rychle do cíle: 4:58 (tempo 5:55) ...tohle jsem fakt nečekal .... Pocitově vše ok, nic mě nějak zvlášť nebolí ... řekl bych "přiměřená" únava :-)
No a ještě v jedné věci jsem se pletl - když mi někdo známý či neznámý napsal na blog nebo email povzbuzující komentář - bylo to hrozně milé a opravdu mi to pomáhalo, ALE říkal jsem si - až poběžíš bude to jen a jen na tobě - tam ti nikdo nepomůže ... ALE nebylo to tak - kamarádi tam byli, někteří virtuální se na Brdské zhmotnili ... a pomohli mi i tam...
...ještě možná taková drobnost - ale pro mě další příjemná věc - v jídelně říkám, že chci rýži bez kuřete - paní kuchařka se ptá - Vy jste vegan ? Tak pro vás máme zeleninové rizoto... koukám jako blázen, to jsem v Mníšku nečekal - taková hezká tečka za závodem.
Pak posezení s Martinem (VP) a Ďurim a odjezd domů...
Večer jsem zašel ke kamarádovi Sváťovi "fakt jen na chvilku" pokecat o běhání a tak ... takže druhá hezká tečka - tak tedy : dvojtečka :-)
Běhu zdar !
RS
...a na úplný závěr fotka z úvodu :-)
P.S. ...doplňuji link na výsledky: http://www.credo-elektro.com/brdska-stezka/propositions/2014 a mapu + profil z mého garminu:
pondělí 31. března 2014
Dvouletka
...koukám, že mám samá budovatelská hesla - Vítězný únor, Dvouletka,... ano jsou tomu právě dva roky co jsme začal běhat :-)
Na tuhle chvíli jsem si připravoval různé "proslovy" ... to bude na blogu příspěvek - jak jsme začínal, kolik jsem neuběh, potom kolik jsem uběh, jak jsem zhubnul .... a tak :-) ... což ale vlastně nebude nikoho zajímat ... protože každý má nějaký svůj (běžecký) příběh, každý si něco vybojoval, nebo ještě vybojuje ... tak proč zrovna psát o mě ... no možná jenom proto, že je to "můj" blog :-)
Ale vážně ... dnes jsem (při běhu) přemýšlel, jestli mám ohledně běhání za ty dva roky zpětně nějaké negativní zážitky, něco na co nechci vzpomínat, nebo bych to chtěl změnit... Je to zajímavé, ale ne... Přitom ve všem ostatním - práce, rodina... je vždy něco, co bych vzal zpět nebo raději zapomenul... hmm, asi na tom běhání něco bude, asi jsem opravdu na stará kolena našel něco co mě baví... občas trochu bolí... ale baví :-)
Baví mě "každý" běh, ale asi nejvíc mě baví poznávací běhy .... když už jsme se trochu rozběhal a běhám asi tolik co jsem dřív jezdil na kole - poznávám rád okolí a všímám si věcí, kterých bych si z kola nebo auta nevšimnul ... a někdy mám pocit, že mi ty "věci" přichází sami naproti - třeba tuhle neděli - měnil se čas na letní - manželka se mě ráno ptá a jaký ten čas je vlastně ten "správný" ? Já to "vím" tak ji to řeknu, pak jdu běhat a přinesu ještě důkaz:
Domek, kolem kterého jsme běžel nepočítaně a zrovna dnes jsem si všimnul, že na něm jsou sluneční hodiny ... takže ano - Garmin ukazuje 12:22 (letní čas), sluneční hodiny ukazují 11:22 (čas podle pánbíčka) ... a pak, že běhání je nuda ... uznejte, stalo by se vám to třeba na tenisu ?
Tak běhu zdar ! ... a jak říkal JC - pokud se nepochválíš sám .... takže: březen 342km / nastoupáno 5108m ... jsem dobrej :-)
RS
Na tuhle chvíli jsem si připravoval různé "proslovy" ... to bude na blogu příspěvek - jak jsme začínal, kolik jsem neuběh, potom kolik jsem uběh, jak jsem zhubnul .... a tak :-) ... což ale vlastně nebude nikoho zajímat ... protože každý má nějaký svůj (běžecký) příběh, každý si něco vybojoval, nebo ještě vybojuje ... tak proč zrovna psát o mě ... no možná jenom proto, že je to "můj" blog :-)
Ale vážně ... dnes jsem (při běhu) přemýšlel, jestli mám ohledně běhání za ty dva roky zpětně nějaké negativní zážitky, něco na co nechci vzpomínat, nebo bych to chtěl změnit... Je to zajímavé, ale ne... Přitom ve všem ostatním - práce, rodina... je vždy něco, co bych vzal zpět nebo raději zapomenul... hmm, asi na tom běhání něco bude, asi jsem opravdu na stará kolena našel něco co mě baví... občas trochu bolí... ale baví :-)
Baví mě "každý" běh, ale asi nejvíc mě baví poznávací běhy .... když už jsme se trochu rozběhal a běhám asi tolik co jsem dřív jezdil na kole - poznávám rád okolí a všímám si věcí, kterých bych si z kola nebo auta nevšimnul ... a někdy mám pocit, že mi ty "věci" přichází sami naproti - třeba tuhle neděli - měnil se čas na letní - manželka se mě ráno ptá a jaký ten čas je vlastně ten "správný" ? Já to "vím" tak ji to řeknu, pak jdu běhat a přinesu ještě důkaz:
Domek, kolem kterého jsme běžel nepočítaně a zrovna dnes jsem si všimnul, že na něm jsou sluneční hodiny ... takže ano - Garmin ukazuje 12:22 (letní čas), sluneční hodiny ukazují 11:22 (čas podle pánbíčka) ... a pak, že běhání je nuda ... uznejte, stalo by se vám to třeba na tenisu ?
Tak běhu zdar ! ... a jak říkal JC - pokud se nepochválíš sám .... takže: březen 342km / nastoupáno 5108m ... jsem dobrej :-)
RS
pondělí 3. března 2014
Vítězný únor
Já vím, už je březen – měsíc knihy a tak...
Vítězný únor – aneb vítězství bez boje by mě ani netěšilo :-)
Psal jsme kamarádovi/příbuznému komentář k jeho aktivitě na garminu – ...někdy je to boj, co ? … a Petr mi odepsal – Co někdy, vždycky...! Ano, nejsem v tom sám a to mě těší :-) a to považuji Petra za celoživotního sportovce – ne jako já – přerušovaný...
Když jsem v loni začal přemýšlet o mém prvním maratonu – hodně jsem o tom četl :-) hlavně ta maratonská zeď (někde mezi 30 – 35 km) existuje ? co se stane ? opravdu narazím ? dostanu se do stavu, který ještě neznám ? … skoro námět na další díl TV série „Fact or fiction“... v Praze tedy žádná maratonská/běžecká zeď nebyla, to jsme si ověřil … ALE zjistil jsem, že opravdu běžecká zeď existuje – a to divte se – u nás doma mezi obývákem a předsíní ! Překonat ji, abych se dostal z křesla před televizí k šuplíku s běžeckými botami, je většinou hrozná dřina … je to zpravidla nejtěžší část běhu...
Jsem stále běžec začátečník/amatér (a doufám, že jím i zůstanu...) – ale přesto mi občas někdo říká – já bych chtěl mít tvoji vůli … hmm... možná byste se divili :-) … no a kde tedy beru tu sílu překonat soukromou maratónskou zeď a vyběhnout ? Abych to zase tolik nedramatizoval... ano jsou běhy kdy jdu rád a bez přemlouvání … třeba takhle v sobotu dopoledne, když svítí sluníčko a vane lehký větřík....:-)
Ale co když je tma, zima, jsem po práci a zítra jdu zase do práce ? Většinou si pomáhám kilometráží – prostě bez nějakého velkého přemýšlení si říkám, potřebuješ naběhat km, bez nich to nejde, včera jsi nebyl běhat, dnes půjdeš … tohle vypozorovala i moje bystrá manželka a občas mi říká – Ty jdeš dnes běhat jen abys měl na garminu ty kilometry – odpovídám Ano ! … je to tak a proč ne ? … to, že je pak člověk rád, že vyběhl, že z toho má dobrý pocit … to už by bylo nošení dříví do lesa :-) to přece všichni známe :-)
Tak běhu zdar !
RS
----------
P.S. Abych nezapomněl – když jsme u těch km – moje únorová kilometráž:
Vítězný únor – aneb vítězství bez boje by mě ani netěšilo :-)
Psal jsme kamarádovi/příbuznému komentář k jeho aktivitě na garminu – ...někdy je to boj, co ? … a Petr mi odepsal – Co někdy, vždycky...! Ano, nejsem v tom sám a to mě těší :-) a to považuji Petra za celoživotního sportovce – ne jako já – přerušovaný...
Když jsem v loni začal přemýšlet o mém prvním maratonu – hodně jsem o tom četl :-) hlavně ta maratonská zeď (někde mezi 30 – 35 km) existuje ? co se stane ? opravdu narazím ? dostanu se do stavu, který ještě neznám ? … skoro námět na další díl TV série „Fact or fiction“... v Praze tedy žádná maratonská/běžecká zeď nebyla, to jsme si ověřil … ALE zjistil jsem, že opravdu běžecká zeď existuje – a to divte se – u nás doma mezi obývákem a předsíní ! Překonat ji, abych se dostal z křesla před televizí k šuplíku s běžeckými botami, je většinou hrozná dřina … je to zpravidla nejtěžší část běhu...
Jsem stále běžec začátečník/amatér (a doufám, že jím i zůstanu...) – ale přesto mi občas někdo říká – já bych chtěl mít tvoji vůli … hmm... možná byste se divili :-) … no a kde tedy beru tu sílu překonat soukromou maratónskou zeď a vyběhnout ? Abych to zase tolik nedramatizoval... ano jsou běhy kdy jdu rád a bez přemlouvání … třeba takhle v sobotu dopoledne, když svítí sluníčko a vane lehký větřík....:-)
Ale co když je tma, zima, jsem po práci a zítra jdu zase do práce ? Většinou si pomáhám kilometráží – prostě bez nějakého velkého přemýšlení si říkám, potřebuješ naběhat km, bez nich to nejde, včera jsi nebyl běhat, dnes půjdeš … tohle vypozorovala i moje bystrá manželka a občas mi říká – Ty jdeš dnes běhat jen abys měl na garminu ty kilometry – odpovídám Ano ! … je to tak a proč ne ? … to, že je pak člověk rád, že vyběhl, že z toho má dobrý pocit … to už by bylo nošení dříví do lesa :-) to přece všichni známe :-)
Tak běhu zdar !
RS
----------
P.S. Abych nezapomněl – když jsme u těch km – moje únorová kilometráž:
- 322 km, nastoupáno +4921 m, průměrná délka běhu 21,5 km
pondělí 24. února 2014
Povzbuzující impulsy
Povzbuzující impulsy - tohle slovní spojení mě "napadlo" dnes večer když jsem komentoval kamarádovi na webu jeho dnešní běžeckou aktivitu. Vlastně jsem mu psal, že když vidím, že přes to, že za týden najede 5 tis. km autem (+ k tomu ještě musí "pracovat") je schopen jít o víkendu "poctivě" běhat podle plánu - je to pro mě povzbuzující impuls.Stejně tak je pro mě impuls, když si čtu jak Honza málem zvrací na nábřeží, přesto běží do práce a večer "venčí" Deri. Nejsem Mirek Dušín [spíše mi byl vždy sympatičtější Rychlonožka :-)], ale zjišťuji, že mě povzbuzuje každý (byť jen dílčí) úspěch někoho jiného. Skoro se mi zdá, že mi něco říká - že pokud chci uběhnout to co jsem si naplánoval - půjde to jen "pozitivní" cestou. Prostě sbírám povzbuzující impulsy kde se dá :-) Třeba v komentářích pod mými příspěvky. Je neskutečně milé, pokud mi někdo koho jsem viděl 1 x v hospodě :-), nebo někdo koho (zatím) osobně vůbec neznám, napíše povzbuzující komentář = povzbuzující impuls.
Nevím jak to dopadne na Brdské, nevím jak to dopadne na Silvě, nevím jestli se umoudří kyčle - co mě začaly poslední dny bolet, ale už teď vím, že jenom ta "cesta k" se mi líbí, baví mě ... a je to pro mě důležitá zkušenost.
Abych to trochu "odlehčil" ... v týdnu jsme s manželkou řešili "rodinné finance" ... kdo za co utrácí a že už musíme (konečně) začít trochu šetřit...a manželka mi říká ... no a ty sis zase zaplatil startovné na závod, který pravděpodobně nedoběhneš ... i to jsou pro mě impulsy :-) Nevím jestli "pozitivní" ...ale slibuji, že udělám vše pro to, abych nezmařil rodinnou investici :-)
... původně jsem chtěl psát o tom, jak jsem se krásně v sobotu proběhl přes kopečky (42km /+865m) a dnes (v neděli) přidal dalších 18km, jak si připadám jako "borec", doplnit nějaké "krásné" fotky ze Šternovských vodopádů, ale asi to dnes zůstane jen takhle...
Tak běhu zdar !
RS
úterý 18. února 2014
Minulý týden - běžecký i nebežecký
...trochu opožděně - ale ono se nic zvláštního nestalo :-)
V pondělí jsem si trochu "pohrál" s kopci a běžel trasu, kde jsem chtěl na co nejmíň kilometrech naběhat co nejvíc výškových metrů - tak jsem si oběhl čtyři okolní kopce:
Pak takové běžné pobíhání - něco v Praze, něco v Sázavě, jako vždy jeden delší "noční" výlet a to ve středu - jelikož bylo jasno a dva dny před úplňkem, tak se dalo chvílemi běžet i s vypnutou čelovkou - moc hezký když člověk v noci mezi poli kouká na svůj stín...
V sobotu se mi nějak nechtělo běhat ... vlastně se mi nechtělo nic ... pak mě částečně nakopl Honzův příspěvek a taky sluníčko, tak jsem místo oběda krátce vyběhl... v Úžicích, kudy jsem běžel již mnohokrát, jsem si poprvé všiml, jaké jsou na hřbitovním kostelíku krásné sluneční hodiny ... tak jsem se na ně šel podívat zblízka a je tam i takový skoro běžecký nápis, který se mi v tu chvíli trefil do nálady ... resp. měl jsem pocit, že tam na mě ten den čekal:
...tak jsem měl cestou domů o čem přemýšlet...
V neděli dopoledne v Objektivu bráchovi vysílali první část reportáže o jeho cestě na Novosibirské ostrovy ... to mě potěšilo (archiv ČT).
Pak jsem se dobrovolně rozhodl, že půjdu běhat až večer po tmě ... asi jsme chtěl být úplně sám.
Odpoledne píše nejstarší dcera, že v pohodě dorazila do Bělehradu (kde bude v rámci VŠ studia tři měsíce) a nejmladší dceru se zase pokoušíme uplatit čokoládami, aby šla zítra ráno do školky ... takže nuda v Brně u nás rozhodně není...
Večer se oblékám do běžeckého ... manželka se ptá jestli je to dobrý nápad, když u toho zívám :-) ... ale kilometry jsou potřeba... běží se mi nečekaně dobře, s čelovkou, opět trochu kopcovatější trasa, jsem spokojen - říkám si, že se snad to zvýšené úsilí z posledních měsíců začíná projevovat (25 km, +444 m, tempo lehce pod 6 min). Dobíhám před desátou ... tento týden takový malý PR - poprvé přes stovku (106 km, +1793 m).
Tak běhu zdar !
RS
V pondělí jsem si trochu "pohrál" s kopci a běžel trasu, kde jsem chtěl na co nejmíň kilometrech naběhat co nejvíc výškových metrů - tak jsem si oběhl čtyři okolní kopce:
23,5 km / +507 m
Pak takové běžné pobíhání - něco v Praze, něco v Sázavě, jako vždy jeden delší "noční" výlet a to ve středu - jelikož bylo jasno a dva dny před úplňkem, tak se dalo chvílemi běžet i s vypnutou čelovkou - moc hezký když člověk v noci mezi poli kouká na svůj stín...
V sobotu se mi nějak nechtělo běhat ... vlastně se mi nechtělo nic ... pak mě částečně nakopl Honzův příspěvek a taky sluníčko, tak jsem místo oběda krátce vyběhl... v Úžicích, kudy jsem běžel již mnohokrát, jsem si poprvé všiml, jaké jsou na hřbitovním kostelíku krásné sluneční hodiny ... tak jsem se na ně šel podívat zblízka a je tam i takový skoro běžecký nápis, který se mi v tu chvíli trefil do nálady ... resp. měl jsem pocit, že tam na mě ten den čekal:
ANI BĚH SLUNCE - ANI BĚH LUNY - NENÍ MÍROU PROROCKÉHO ČASU
...tak jsem měl cestou domů o čem přemýšlet...
V neděli dopoledne v Objektivu bráchovi vysílali první část reportáže o jeho cestě na Novosibirské ostrovy ... to mě potěšilo (archiv ČT).
Pak jsem se dobrovolně rozhodl, že půjdu běhat až večer po tmě ... asi jsme chtěl být úplně sám.
Odpoledne píše nejstarší dcera, že v pohodě dorazila do Bělehradu (kde bude v rámci VŠ studia tři měsíce) a nejmladší dceru se zase pokoušíme uplatit čokoládami, aby šla zítra ráno do školky ... takže nuda v Brně u nás rozhodně není...
Večer se oblékám do běžeckého ... manželka se ptá jestli je to dobrý nápad, když u toho zívám :-) ... ale kilometry jsou potřeba... běží se mi nečekaně dobře, s čelovkou, opět trochu kopcovatější trasa, jsem spokojen - říkám si, že se snad to zvýšené úsilí z posledních měsíců začíná projevovat (25 km, +444 m, tempo lehce pod 6 min). Dobíhám před desátou ... tento týden takový malý PR - poprvé přes stovku (106 km, +1793 m).
Tak běhu zdar !
RS
sobota 1. února 2014
Věci se daly do pohybu
Úvod
Leden – naběháno 325 km... nechápu, jak se mi to podařilo a jsem stále živ a zdráv... přihláška na Brdskou stezku mi leží na stole, Ďuri nám sehnal ubytování na Silvě... mám pocit, že se věci daly do pohybu, ale nevím (ještě) přesně jakým směrem ....
Leden
Ale popořádku ... v lednu, přesto, že jsem na začátku dobíral antibiotika, můj měsíční PR tedy 325 km, nastoupáno 5 014 m, průměrná délka běhu 19,12 km. Pro mě opravdu úspěch .... vzpomenu si, že to ještě nejsou ani dva roky, co jsem sotva zdolal 4 km na jeden zátah a mírné stoupání v Sázavě ke kolejím byl nepřekonatelný problém ...:-) Jen jsem si teď ověřil, že to jde, když se chce – jen je potřeba překonat lenost ..
Plány
Brdská – ta je jasná .... tedy ještě nikdy jsem neuběhl 50 km, vlastně si nevzpomínám, že bych je někdy ušel, ale z tohodle už se nevyvlíknu ...
Silva ? Raději ani nepomyslet :-) Co tam vlastně poběžím ? Manželka se mě taky ptala – odpověděl jsem ji, že ještě nevím... můžu běžet půlmaraton, maraton, ... (v tomto případě jsou tři tečky důležité) – už mě trochu zná, tak mi říká – To ti bude blbý běžet jenom maraton, když ostatní poběží víc... Do toho mi Ďuri píše “motivační” emaily... ufff...ještě se rozmyslím, do čeho se pustím... Sváťa mi zase píše "veselé" emaily, že sázavský rozhlas hlásil, že v úterý kolem půlnoci bylo v Sázavě spatřeno podezřelé běhající individum a ať si na něj dáme všichni pozor ! ...ano, byl jsem to já ... :-)
Těšení a obavy
Těším se co přijde, ale trochu (...jenom trochu ?) se i bojím, abych si neuřízl ostudu až někde odpadnu ... jediné co mě uklidňuje je, že si říkám, že zrovna na mě není nikdo zvědavej...
Konec ledna – aneb jak to bylo doopravdy
Nastal poslední týden v lednu a já tušil, že těch tři sta dám ...
V úterý vybíhám ve 21 hod, kroužím po Sázavě, dávám 24 km – s lednovou kilometráží to vypadá nadějně...
Ve středu odpoledne běhám v Praze kolem Kunratického potoka (tam bylo sněhu...) – jsem omezen časem – jak synovi skončí fotbalový trénink – dávám jen 13,5 km a po pravdě melu z posledního – do tři sta mi chybí 1,5 km :-) To za ty dva dny už nějak dám, ne ? :-)
Ve čtvrtek únavová krize – večer mi doma manželka řekla, že vypadám hrozně :-( a opravdu jsem se tak i cítil...
V pátek večer to není o moc lepší a navíc je potřeba se věnovat rodině ... už si říkám, že těch 298,5 stačí nebo, že budu lhát a budu říkat, že jsem za leden dal 300 ... jenže lhát se nemá ... tak když už je rodina tak nějak uložená ... oblékám se (...jak se mi nechtělo!!!!!!!!!!) a vybíhám ve 21:30 ... říkám si – tak se ukaž ty frajere ... jakej seš běžec – tvrďák...:-) No abych to zkrátil...: 26,5 km přes okolní lesy a vesnice, nastoupáno 480 m, bez zastavení/pití, doběh v 00:17 a běželo se mi překvapivě dobře... ok, je to doma...:-)
Jeden hezký běh – FOTO
sobota 25. ledna (ano - ta sobota co končila Honzova oslava), trail, 25 km, nastoupáno 477 m )
Běhu zdar !
RS
------------------------
Dodatek 5.2.2014: Věci se daly do pohybu i jinde :-) http://tri-dave.blogspot.cz/
Leden – naběháno 325 km... nechápu, jak se mi to podařilo a jsem stále živ a zdráv... přihláška na Brdskou stezku mi leží na stole, Ďuri nám sehnal ubytování na Silvě... mám pocit, že se věci daly do pohybu, ale nevím (ještě) přesně jakým směrem ....
Leden
Ale popořádku ... v lednu, přesto, že jsem na začátku dobíral antibiotika, můj měsíční PR tedy 325 km, nastoupáno 5 014 m, průměrná délka běhu 19,12 km. Pro mě opravdu úspěch .... vzpomenu si, že to ještě nejsou ani dva roky, co jsem sotva zdolal 4 km na jeden zátah a mírné stoupání v Sázavě ke kolejím byl nepřekonatelný problém ...:-) Jen jsem si teď ověřil, že to jde, když se chce – jen je potřeba překonat lenost ..
Plány
Brdská – ta je jasná .... tedy ještě nikdy jsem neuběhl 50 km, vlastně si nevzpomínám, že bych je někdy ušel, ale z tohodle už se nevyvlíknu ...
Silva ? Raději ani nepomyslet :-) Co tam vlastně poběžím ? Manželka se mě taky ptala – odpověděl jsem ji, že ještě nevím... můžu běžet půlmaraton, maraton, ... (v tomto případě jsou tři tečky důležité) – už mě trochu zná, tak mi říká – To ti bude blbý běžet jenom maraton, když ostatní poběží víc... Do toho mi Ďuri píše “motivační” emaily... ufff...ještě se rozmyslím, do čeho se pustím... Sváťa mi zase píše "veselé" emaily, že sázavský rozhlas hlásil, že v úterý kolem půlnoci bylo v Sázavě spatřeno podezřelé běhající individum a ať si na něj dáme všichni pozor ! ...ano, byl jsem to já ... :-)
Těšení a obavy
Těším se co přijde, ale trochu (...jenom trochu ?) se i bojím, abych si neuřízl ostudu až někde odpadnu ... jediné co mě uklidňuje je, že si říkám, že zrovna na mě není nikdo zvědavej...
Konec ledna – aneb jak to bylo doopravdy
Nastal poslední týden v lednu a já tušil, že těch tři sta dám ...
V úterý vybíhám ve 21 hod, kroužím po Sázavě, dávám 24 km – s lednovou kilometráží to vypadá nadějně...
Ve středu odpoledne běhám v Praze kolem Kunratického potoka (tam bylo sněhu...) – jsem omezen časem – jak synovi skončí fotbalový trénink – dávám jen 13,5 km a po pravdě melu z posledního – do tři sta mi chybí 1,5 km :-) To za ty dva dny už nějak dám, ne ? :-)
Ve čtvrtek únavová krize – večer mi doma manželka řekla, že vypadám hrozně :-( a opravdu jsem se tak i cítil...
V pátek večer to není o moc lepší a navíc je potřeba se věnovat rodině ... už si říkám, že těch 298,5 stačí nebo, že budu lhát a budu říkat, že jsem za leden dal 300 ... jenže lhát se nemá ... tak když už je rodina tak nějak uložená ... oblékám se (...jak se mi nechtělo!!!!!!!!!!) a vybíhám ve 21:30 ... říkám si – tak se ukaž ty frajere ... jakej seš běžec – tvrďák...:-) No abych to zkrátil...: 26,5 km přes okolní lesy a vesnice, nastoupáno 480 m, bez zastavení/pití, doběh v 00:17 a běželo se mi překvapivě dobře... ok, je to doma...:-)
Jeden hezký běh – FOTO
sobota 25. ledna (ano - ta sobota co končila Honzova oslava), trail, 25 km, nastoupáno 477 m )
Běhu zdar !
RS
------------------------
Dodatek 5.2.2014: Věci se daly do pohybu i jinde :-) http://tri-dave.blogspot.cz/
neděle 19. ledna 2014
Pasivní
Pasivní… co ? Třeba kouření. To všichni známe, Jeden kuřák dovede otrávit vzduch a (i život) mnoho nekuřákům. A co třeba pasivní běhání ? Nemyslím teď (pasivní) koukání na běh/závody v televizi, ale myslím to, když jsou ve společnosti dva či více běžců – začnou zaujatě povídat o běhání a z ostatních se nedobrovolně stanou pasivní běžci. Znám to z pohled z obou stran – „začínal“ jsem jako pasivní běžec, který byl „otráven“ řečmi typu „pata/špička, „pohodové tempo 6:00“, „tepovka“ - vůbec jsme nechápal o čem se baví... a to jsem v mládí resp. na ZŠ chodil na „sportovku“ a atletika byla můj denní chleba... ale v té době se to asi (určitě) neřešilo....to bych si pamatoval :-)
Pak se ze mě stal aktivní běžec, ale z počátku takový „skrytý“...něco jako skrytý alkoholik...ti se s tím taky nechlubí. U mě to mělo jeden důvod... že více jak stokilového tlouštíka by nebral stejně nikdo vážně... Pak když jsem začal běhat víc a dál než tihle někteří běžci, tak se zase oni kupodivu ... přestali bavit o běhání … a já jsem jim měl tolik co říci … :-) Ale dobří kamarádi zůstali. Tak jak si jde kuřák zapálit na balkón - já beru mobil a jdu si do pracovny zatelefonovat Sváťovi … bydlíme cca 100m od sebe... Já začínám slovy – Nedáme dnes nějaký pohodový pomalý běh ? Sváťa říká – Já jsem si včera dal doma na páse 15 / 20 / 25 / 30 km (dosaď km podle potřeby), ono na té mojí alergii na chlad (kvůli které kdysi dostal modrou knížku) asi něco bude a já v zimě ven nejdu a navíc dnes jedeme do ….. (dosaď město podle potřeby) na kometu (HC Kometa Brno). - tím si odbudeme úvodní formality a můžeme se tak dalších 30 min nezávazně bavit o běhání...
Pak tu mámě pasívní veganství... Chtě nechtě jsem ze svého okolí udělal pasivní vegany, ne snad, že bych se nějak vnucoval s touhle svoji vírou, ale prostě si na to zvykli a už s tím počítají... Navíc se z pasivních veganů stávají takoví … jak to říci... aktivní pasivní vegani, kteří si kvůli mně najdou na internetu recept a uvaří/upečou/připraví pro mě veganskou polívku, bábovku, pomazánku... a pak veganské česnekové jednohubky zmizí ze stolu jako první...tomu se říká nenásilně obracet na (pravou) víru :-)
Teď zpátky k běhání – včera jsem si na ledničce odfajfkoval Zimní běh na Blaník a dopsal si k němu čas 1:44 (17 km,+470m). Nejdřív mi tenhle závod připadal takový … divný … nejdřív město - asfaltka, pak lesní cesta a pak na vrchol Blaníku po kořenech a kamenech a pak zase zpátky... Ale nakonec se mi to vše moc líbilo ! Dnes (v neděli) mě trochu bolely nožičky a kolínka, tak jsem si chtěl dát něco kratšího a hlavně po rovině … nakonec z toho bylo 20km, +400m převážně mimo silnice … a když jsem doběhl zablácený domů volám na manželku jak malej Jarda - Mě to běhání v terénu začalo hrozně bavit a dnes jsem si to hrozně užil... !
A zde foto – bez dovolení převzato z http://honzzice.rajce.idnes.cz/, děkuji. Najdi běžce s č. 28 (nápověda - vpravo a osmička není moc vidět...):
A proč se všichni tak smějí – ředitel závodu právě říká – Pokud byste po cestě viděli ležet zraněného běžce – hlaste to na Blaníku nebo v cíli... takže žádné poskytněte první pomoc... prostě běžci jsou tvrďáci :-)
Tak běhu zdar !
RS
Pak se ze mě stal aktivní běžec, ale z počátku takový „skrytý“...něco jako skrytý alkoholik...ti se s tím taky nechlubí. U mě to mělo jeden důvod... že více jak stokilového tlouštíka by nebral stejně nikdo vážně... Pak když jsem začal běhat víc a dál než tihle někteří běžci, tak se zase oni kupodivu ... přestali bavit o běhání … a já jsem jim měl tolik co říci … :-) Ale dobří kamarádi zůstali. Tak jak si jde kuřák zapálit na balkón - já beru mobil a jdu si do pracovny zatelefonovat Sváťovi … bydlíme cca 100m od sebe... Já začínám slovy – Nedáme dnes nějaký pohodový pomalý běh ? Sváťa říká – Já jsem si včera dal doma na páse 15 / 20 / 25 / 30 km (dosaď km podle potřeby), ono na té mojí alergii na chlad (kvůli které kdysi dostal modrou knížku) asi něco bude a já v zimě ven nejdu a navíc dnes jedeme do ….. (dosaď město podle potřeby) na kometu (HC Kometa Brno). - tím si odbudeme úvodní formality a můžeme se tak dalších 30 min nezávazně bavit o běhání...
Pak tu mámě pasívní veganství... Chtě nechtě jsem ze svého okolí udělal pasivní vegany, ne snad, že bych se nějak vnucoval s touhle svoji vírou, ale prostě si na to zvykli a už s tím počítají... Navíc se z pasivních veganů stávají takoví … jak to říci... aktivní pasivní vegani, kteří si kvůli mně najdou na internetu recept a uvaří/upečou/připraví pro mě veganskou polívku, bábovku, pomazánku... a pak veganské česnekové jednohubky zmizí ze stolu jako první...tomu se říká nenásilně obracet na (pravou) víru :-)
Teď zpátky k běhání – včera jsem si na ledničce odfajfkoval Zimní běh na Blaník a dopsal si k němu čas 1:44 (17 km,+470m). Nejdřív mi tenhle závod připadal takový … divný … nejdřív město - asfaltka, pak lesní cesta a pak na vrchol Blaníku po kořenech a kamenech a pak zase zpátky... Ale nakonec se mi to vše moc líbilo ! Dnes (v neděli) mě trochu bolely nožičky a kolínka, tak jsem si chtěl dát něco kratšího a hlavně po rovině … nakonec z toho bylo 20km, +400m převážně mimo silnice … a když jsem doběhl zablácený domů volám na manželku jak malej Jarda - Mě to běhání v terénu začalo hrozně bavit a dnes jsem si to hrozně užil... !
A zde foto – bez dovolení převzato z http://honzzice.rajce.idnes.cz/, děkuji. Najdi běžce s č. 28 (nápověda - vpravo a osmička není moc vidět...):
A proč se všichni tak smějí – ředitel závodu právě říká – Pokud byste po cestě viděli ležet zraněného běžce – hlaste to na Blaníku nebo v cíli... takže žádné poskytněte první pomoc... prostě běžci jsou tvrďáci :-)
Tak běhu zdar !
RS
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)