Zase to plavání...

...ale příště třeba už zase běh :-)

Cítím ke svým čtenářům jakousi povinnost informovat jak je to s tím mým plaváním, zda jsem se neutopil, zda mě to (ještě pořád) baví, zda jsem se toho kraula naučil ... :-)

A taky - pro sebe - si chci zaznamenat ty "začátky", které mi u běhu unikly a zůstaly jen ve vyprávění u piva...

Když jsem se po prvním kurzu pokoušel cvičit a plavat kraulem "nově" - bylo to dost krušné, moc mi to nešlo, vlastně jsem plaval ještě pomaleji než předtím a nebyl úplně povzbuzující pocit plavat kraula pomaleji, než důchodkyně vedle mě prsa... ALE vzpomněl jsem si na svoje necelé tři rok staré běžecké začátky, když to tenkrát taky "moc" nešlo, měsíc jsem to toho skoro denně bušil a nebyl jsem schopen překonat 4 km hranici... tak jsem si řekl: Vydrž Prťka, vydrž...

Pak se to asi po dvou měsících zlomilo - a to v okamžiku, kdy jsem - byť hodně trhaně - přešel opravdu na "dvoukopého" kraula, tedy - co záběr rukou - to kop (opačnou) nohou ... tak jak nás to učili na kurzu... Do toho mi od Tomáše Vojtěchovského přišel "marketingový" mail - "Richarde, jak se ti plave kraul ?" ... s nabídkou pokračovacího kurzu a nebo kurzu zaměřeného na dýchání při kraulu. Zvolil jsem to druhé ... i když většina kurzu byla spíše opravování chyb a na dýchání došlo až na konci... ale dobrý, pomohlo mi to. Na kurzu byla jedna (pro mě) zajímavá věc, že na něj přišli lidi, kteří měli podobné problémy jako já - ale na předchozím kurzu byli třeba rok, dva zpátky ... asi na toho kraula tak nespěchali, jako já :-)

... celkově jsme si při tom pomalém zlepšování a polykání vody uvědomil, že jediným měřítkem úspěchu je jen vlastní pokrok, koukat se kolem sebe a porovnávat se je blbost ... vždycky bude někdo lepší, rychlejší běžec/plavec, ale to co mě musí povzbudit je, že já jsem o kousek dál než při minulém tréninku... moudro, co :-)))

Takže teď mám pocit že opravdu plavu, byť pomalu, ale plavu ... uplavu kraulem dva, tři kilometry, jde to,  nejsem mrtvej... a plaval bych i víc, kdybych už nemusel domů a nebo uměl plavat rychleji :-) ... a známá nemoc "kilometrofobie" mě už opět ovládla - takže za listopad naplaváno 23,5 km ...:-)

...no slíbil jsem Ivě na GC veselou historku z dnešního plavání - takže dnes se se mnou dal do řeči plavčík, který ze břehu trénoval jednu mladou plavkyni a říká tý holce - Ty už po pár bazénech nemůžeš a koukej jak pán plave a může... kolik máte bazénů ? ... říkám Dva kilometry ... a on Kolik to je bazénů ? :-))) ...říkám Osmdesát ... asi zrovna chyběl když na plavčickém kurzu brali dělení 25... pak se do mě pustil, že "málo kopu", že bych měl kopat "takhle" a kmital rukama ... tak jsem mu říkal, že takhle mě to naučil jeden triatlonista ... on se nechtěl nechat odbýt a že prý "dálkaři" na jeden záběr kopnou dvakrát ... tak jsem mu zase opáčil, že já kopu ještě míň než dálkaři - na jeden záběr jednou ... a on ať si vezmu "piškot" (plavci vědí co to je,..) a zkusím si jenom kopat podle jeho rady... Nechtělo se mi vysvětlovat, že se právě tři měsíce pokouším odnaučit to co mě radí :-) a vymluvil jsem se, že třeba příště a že už stejně za chvíli končím. Dal jsem ještě půl kilometru - tedy "20 bazénů" - kdyby to náhodou četl ten plavčík :-) ...a jel domů... Tak nevím - bylo to vtipný... ?

Takže sportu a kamarádům zdar !

R.

PS. Kdyby se náááhodou někdo chtěl zeptat "co noha", tak odpovídám - za týden jsem objednám na malé "říznutí", ale teď se ještě rozhoduji, jestli nepočkat... uvidím, ...to je na mě...