Pasivní

Pasivní… co ? Třeba kouření. To všichni známe, Jeden kuřák dovede otrávit vzduch a (i život) mnoho nekuřákům. A co třeba pasivní běhání ? Nemyslím teď (pasivní) koukání na běh/závody v televizi, ale myslím to, když jsou ve společnosti dva či více běžců – začnou zaujatě povídat o běhání a z ostatních se nedobrovolně stanou pasivní běžci. Znám to z pohled z obou stran – „začínal“ jsem jako pasivní běžec, který byl „otráven“ řečmi typu „pata/špička, „pohodové tempo 6:00“, „tepovka“ - vůbec jsme nechápal o čem se baví... a to jsem v mládí resp. na ZŠ chodil na „sportovku“ a atletika byla můj denní chleba... ale v té době se to asi (určitě) neřešilo....to bych si pamatoval :-)

Pak se ze mě stal aktivní běžec, ale z počátku takový „skrytý“...něco jako skrytý alkoholik...ti se s tím taky nechlubí. U mě to mělo jeden důvod... že více jak stokilového tlouštíka by nebral stejně nikdo vážně... Pak když jsem začal běhat víc a dál než tihle někteří běžci, tak se zase oni kupodivu ... přestali bavit o běhání … a já jsem jim měl tolik co říci … :-) Ale dobří kamarádi zůstali. Tak jak si jde kuřák zapálit na balkón - já beru mobil a jdu si do pracovny zatelefonovat Sváťovi … bydlíme cca 100m od sebe... Já začínám slovy – Nedáme dnes nějaký pohodový pomalý běh ? Sváťa říká – Já jsem si včera dal doma na páse 15 / 20 / 25 / 30 km (dosaď km podle potřeby), ono na té mojí alergii na chlad (kvůli které kdysi dostal modrou knížku) asi něco bude a já v zimě ven nejdu a navíc dnes jedeme do …..  (dosaď město podle potřeby) na kometu (HC Kometa Brno). - tím si odbudeme úvodní formality a můžeme se tak dalších 30 min nezávazně bavit o běhání...

Pak tu mámě pasívní veganství... Chtě nechtě jsem ze svého okolí udělal pasivní vegany, ne snad, že bych se nějak vnucoval s touhle svoji vírou, ale prostě si na to zvykli a už s tím počítají... Navíc se z pasivních veganů stávají takoví … jak to říci... aktivní pasivní vegani, kteří si kvůli mně najdou na internetu recept a uvaří/upečou/připraví pro mě veganskou polívku, bábovku, pomazánku... a pak veganské česnekové jednohubky zmizí ze stolu jako první...tomu se říká nenásilně obracet na (pravou) víru :-)

Teď zpátky k běhání – včera jsem si na ledničce odfajfkoval Zimní běh na Blaník a dopsal si k němu čas 1:44 (17 km,+470m). Nejdřív mi tenhle závod připadal takový … divný … nejdřív město - asfaltka, pak lesní cesta a pak na vrchol Blaníku po kořenech a kamenech a pak zase zpátky... Ale nakonec se mi to vše moc líbilo !  Dnes (v neděli) mě trochu bolely nožičky a kolínka, tak jsem si chtěl dát něco kratšího a hlavně po rovině … nakonec z toho bylo 20km, +400m  převážně mimo silnice … a když jsem doběhl zablácený domů volám na manželku jak malej Jarda - Mě to běhání  v terénu začalo hrozně bavit a dnes jsem si to hrozně užil... !

A zde foto – bez dovolení převzato z http://honzzice.rajce.idnes.cz/, děkuji. Najdi běžce s č. 28 (nápověda - vpravo a osmička není moc vidět...):

A proč se všichni tak smějí – ředitel závodu právě říká – Pokud byste po cestě viděli ležet zraněného běžce – hlaste to na Blaníku nebo v cíli... takže žádné poskytněte první pomoc... prostě běžci jsou tvrďáci :-)

Tak běhu zdar !

RS