Můj běžecký listopad

Cesta byla suchá, místy mokrá ... občas lehce sněžilo.

V listopadu jsem si opět vylepšil svoje měsíční maxima (v říjnu 173 km):

• běh: 245 km, nastoupáno 3 800 m, průměrná délka běhu 18,83 km
• plavání: nestojí ani za řeč...

Kilometráž v kombinaci s převýšením se mi už docela líbí...

Listopad měl pro mě i setkávací rozměr - především v posledním týdnu. V pondělí jsem měl tu čest se osobně poznat s Honzou a z tohoto krátkého setkání jsem si odnesl spoustu běžecké inspirace a pozitivní energie, malého hlodavého červíka v hlavě ohledně Brdské padesátky (... prý je to takový pohodový závod...) a pak tuhle fotku:

... to jsme sem prostě musel dát !

Ve čtvrtek večer na společensko-odborné akci jsme s mým kamarádem Dagem (běžec z Bratislavy, který s tím taktéž začal v pozdějším věku) celý večer u piva místo o perspektivách technologií IBM mluvili jen o našem běhání (...chvilku i o mém veganství...). No a na závěr jsme si slíbili, že si mailem vyměníme své běžecké plány na 2014 a že se zkusíme někde potkat. A když ne, tak já si dám svoje Jeseníky a Dag zase jeho Chamonix. 

Na sobotu jsem si domluvil společný výběh s kamarádem Sváťou a jeho sestrou - mladou, začínající, perspektivní běžkyní :-) Tady je jejich společná fotka cca na sedmém km za Sázavou (fotka vedle dokazuje, že nejbližší vrcholky jsou již lehce zasněženy):

  

Bylo to asi po půl roce co jsem s někým společně běžel ... no a pak jsme se rozloučili, oni domů a já zase sám na Český Šternberk... Chtěl jsem objevit chybějící kus červené turistické - kterou jsem minule nějak minul (běžel jsem v opačném směru). Z Ratají (od nádraží) bylo pozvolné, dlouhé, nekonečné stoupání (cca 5 km), chtělo se mi čůrat, ale řekl jsem si že to dám bez zastavení až nahoru na kopec (aby to na garminu nevypadalo blbě..). No a jak už se mi to při běhu stalo mnohokrát, po něčem nepříjemném nebo únavném přišlo (opět) něco hezkého - našel jsem chybějí kus červené - krásný seběh lesem zakončený přeskokem potoka a pak hurá k hradu:

Když jsem sbíhal ten kopec na poslední fotce - alespoň na chvíli se mi zdálo, že jsem něco mezi kamzíkem a Scottem Jurkem :-)

Byla z toho hezká tečka za listopadovým běháním a objevil jsem ideální kombinaci okolních kopců (30 km, nastoupáno 630 m), posuďte sami:

Pak mám ještě pocit, že se moje rodina definitivně smířila s tím, že běhám. Tři-a-půl-letá dcera se mě večer (když se oblékám do běžeckého) neptá kam jdu, ale řekne mi: Tati, vem si čelovku, ať tě nemusíme jít hledat. A manželka mě po mém posledním běhu přivítala otázkou: To jsi běžel jenom třicet kilometrů, dyť si byl pryč nějak dlouho ...?  

No ale dost vysedávání u počítače - běžecký prosinec právě začal a na jeho konci se nikdo nebude ptát kolik jsi naběhal v listopadu :-)

Tak běhu, našim chápajícím rodinám, kamarádkám a kamarádům zdar !

RS