Pasivní II.

Už jsem příspěvek s tímhle názvem měl ... takže tohle je "dvojka". Teď jsem opravdu pasivní běžec ... několik kamarádů si mě poslední dobou připojilo na garminu ... ale já tam teď nic nemám... takže:

Po Silvě to vypadalo optimisticky, byl jsem ok, "jenom" mě trochu bolela levá holeň a v místě, kde přechází holeň k chodidlu jsem měl otok, který ale během pár dnů zmizel ... a zůstal jenom "hrbolek" na šlaše... Byl jsem s tím i běhat (myslím, že nejvíc 15 km), dalo se, ale pořád to nějak nemizelo... pak jsme si za pomoci kamarádů, co s tím měli už taky nějakou zkušenost, diagnostikoval lehký zánět šlach... což mi dnes na ortopedii potvrdili. Navíc k mému zděšení mi nekompromisně předepsali sádru, ale po diskusi, že se ještě musím odvézt autem z Kolína do Sázavy a mírném doplatku :-), mi aplikovali umělohmotnou "sádru", kterou po ztuhnutí rozřízli, sundali mi ji a poslali mě domů, ať si to pak nasadím a stáhnu obvazem... Pro mě ideální řešení, protože bych jim asi těžko vysvětloval, že jako "podnikatel" nemůžu měsíc sedět doma, ale musím občas někam odjet autem ...např. příští týden školit do Bratislavy. Navíc - a to mě úplně dostalo - jsem vyfasoval berle ... pěkné i s integrovanými odrazkami (nekecám...) a ty mi byly zapůjčeny zdarma ...

Takže ráno jsme odjížděl jako zdravý člověk .... a po obědě jsem se vrátil s berlemi a plastovou "sádrou" v ruce :-) První reakce rodiny byla, že se začali smát... holt "cizí" neštěstí potěší a manželka, že si mě musí vyfotit :-) ... tak tady jsem:

Ale ... říkal jsem si, že na blog nebudu psát nic negativního, nebudu si vylévat srdíčko, že nemůžu běhat ...atd... po pravdě se mi dnes hodně ulevilo, protože po rentgenu se ukázalo, že šlacha je v pořádku...jen trochu přetažená... a prý za 6 týdnů to bude ok ... tohle číslo vypadá hrozivě...ale jak jsem řekl - chci psát jen pozitivně ... takže je to dobrý - Jesenický maraton stihnu ! Nevím jestli tenhle závod přitahuje zranění, ale kamarád/kolega z práce, s kterým jsme domluveni, že poběžíme spolu se zase vysekal v Rakousku na rovné cyklostezce tak šikovně, že má mimo jiného implantovaný drát v malíčku (...naštěstí jen na ruce)...

No uvidíme, bude to boj se zase po pauze rozběhat, ale už se na ten boj moc těším... a kdyby někdo neměl 23.8. co dělat - tak zde je lákadlo v podobě  výškového profilu:

Tak běhu zdar !

RS

Silva

aneb na zážitky je tu ultra na všechno ostatní . . .

Týden před Silvou si začínáme s Ďurim mailovat co a jak, jak jsme běhali, resp. jak jsme neběhali a že to bude pr*ser :-) Ve středu nám Bubo posílá svůj zápisek z loňské Silvy. Ďuri mi po přečtění píše - Bude to maso ale už sa těším! ...odpovídám mu, že jsem měl po přečtení 100% stejný pocit... Ve čtvrtek ještě bojová porada a v pátek odjezd...

Blížíme se ke Stropnici, projíždíme kolem rybníků, zdá se, že jsme tu opravdu správně - dojíždíme dodávku s reklamou ultrafishing.cz, pak potkáváme auto, které řídí veverka ... Pražská :-) Tak jsme tady...

Večer si s Ďurim chystáme věci a jdeme spát lehce po půlnoci. Když už je zhasnuto Ďuri povídá -Tie Honzové a Bubové zápisky sú ako Bible - tam sa dovieš všetko ... co na to říci - snad jen Amen a dobrou noc :-)

Budíček v 4:15, spali jsme vlastně jen chvilku, ale to nám nevadí ... v 5:30 start, zde foto - jsme plni očekávání:

Když se rozbíháme říkám si, že se právě pouštím do svého největšího běžeckého dobrodružství... Prvních 20km - zahřívací kolečko kolem Stropnice - prokecáme o dětech, výchově a rodině ... prostě taťkové od rodin si šli zaběhat utra :-)

Při první větším stoupání kolem 23km je Ďuri rychlejší a odpojuje se, pak se "záhadně" po pár kilometrech objeví za mnou ... ale myslím, že svoje kufrování si rád popíše na svém blogu :-)

Pak zase běžím sám, nemám pocit, že by se mi běželo nějak lehce - čekal jsem, že takhle těžké nohy budu mít až později. Cca na 30 km potkávám Veverku a Lídu (SK Babice), Veverka se odpojuje a běží před nás. Kolem maratonu resp. 50km se necítím úplně nejlíp - oproti Brdské jsem o hodinu pomalejší ... to mi moc nepřidá. Lída měla na Brdské skoro stejný čas jako já a je na tom stejně ... říkáme si, že je to asi tím horkem... Po padesátém kilometru běžíme po asfaltu, vetšinou do kopce nebo po zvlněné rovince. Je něco po 12 hodině, slunce pálí, skoro žádný stín, pod nohama rozteklý asfalt se šlápotami od běžců před námi. Zcela vážně si říkám, že pokud se to "nějak" nezmění tak to vzdávám... o několik hodin později v cíli mi Ďuri říká, že přemýšlel úplně stejně a chtěl to v těchto místech taky zabalit...

Kopce už jenom vycházím, rovinky a klesání se snažím běhat...Na pravé noze se mi začíná připomínat puchýř...

Mám u sebe dvě lahve - z jedné piji a druhou se průběžně polévám. Nějak se dostanu na 58km, kde je konečně klesání a hlavně stín...Když mi na garminech pípne 60km tak mě to zase trochu nakopne - takhle daleko jsme ještě nikdy neběžel... Už delší dobu běžíme ve skupince Lída, já, německý pár a jedna mladá běžkyně. Vždy na občerstvovačách se seběhneme, pak se zase roztrháme různě se dobíháme, předbíháme... pak už mi to začíná trochu vadit ...

Na rozbočce 90/103 (myslím, že to byl 65km) jsem docela rád, že všichni čtyři jdou vpravo a já jediný vlevo. V tu chvíli se cítím jako "správný" ultrák - běžím sám, zvolil jsem si tu delší cestu... a říkám si, že je to už zase jen můj závod a jaký si ho udělám - takový ho budu mít. Moje hlava se definitivně přepnula z mírné trudomyslnosti do pozitivna ... a běží se mi mnohem lépe....

Na křížové cestě - "oblíbené" části tratě - mi na 72km praskne výše zmíněný puchýř a je to dost nepříjemné - po pár metrech musím zastavit a nějak to řešit. Sedám si do trávy pod "Snímání z kříže" a snažím se sundat si botu a kompresní podkolenky a zalepit si puchýře - opakovaně mě u toho chytají křeče a trávím tam přes deset minut. Dobíhá mě další běžec, chvíli běžíme spolu a pak se vlastně až docíle navzájem předbíháme... Mám dost času přemýšlet o mnoha věcech ... vzpomenu si na Leonin příspěvek proč ultra - otáčím tu otázku ze všech stran a vždycky mi vyjde - že mě to prostě baví...

Na 86 km by to už mělo vypadat optimisticky - za chvíli devadesátka, ale říkám si: Do cíle ještě dvacet? Tolik? Pak bude ještě 19, 18, 17, ... cíl se najednou zdál hrozně daleko... Pokouším se dopočítat kolik mi chybí do limitu, ale ono je rozdíl běžet dvacet "normálně" a nebo jako posledních na ultra, zároveň si už moc nevybavuji z propozic profil zbývající tratě...

Pořád je hodně horko - snažím se pravidelně pít a polévat si hlavu ... v tomhle počasí to beru jako jediný způsob pro přežití...

Na zbývajících občerstvovačkách se dozvídáme, že jsme prý poslední dva ultra běžci na trati, že za námi je asi 15 lidí co nestihli limit na rozcestníku, nebo to vzdali.

Když mi na garminech po 13 hodinách a deseti minutách píplo 100km, byl to pro mě nejsilnější bežecký zážitek - vlastně mnohem silnější než následný doběh do cíle...

V posledním čtyř kilometrovém klesání ke Stropnici mám svého spoluběžce asi kilometr před sebou, snažím se běžet co to dá, ale už to moc nejde, cítím jak mi praskly puchýře na levé noze, ale teď už je to jedno... asi tři sta metrů před stadionem jej předbíhám a pokud je pravda, že už jsme poslední dva běžící, tak se mi podařilo urvat předposlední místo z doběhnuvších :-)

Pak už je cíl (čas 14:04)... na tenhle okamžik už jsem se posledních "pár" kilometrů dost těšil :-) Ďuri, kamarád, na mě čeká v cíli a fotí ... doběhl asi 25 minut přede mnou.

Jdu si pro pivo a lehám si do trávy - což ale nebyl vůbec dobrý nápad, udělá se mi nějak šoufl a mám pocit, že omdlím nebo se pozvracím, nebo nejlépe oboje současně ... Ďuri ještě s jedním běžcem mi pomohu vstát a radí mi ať se projdu a pak se ještě "trochu" proběhnu ... Zabralo to, už jsem zase jako "rybička" :-) Jdeme do sprchy, tam se opět opakuje pokus se vyzout a vysvléct za doprovodu křečí... vlastně "velká" krize přišla až za cílovou čárou :-)

Moje foto v cíli, na druhé fotce vypadám, jako bych si něco šlehnul ... a taky, že jo - 107km :-)

  

Když jsem hodnotil svoje "bolístky" tak při běhu byl (kromě únavy samozřejmě...) asi jediný problém puchýře ... jinak musím s potěšením konstatovat, že mě nebolely ani kolena, ani kyčle, ani záda.... na to, že mi bylo den před Silvou pětačtyřicet tak snad dobrý :-)

Kdybych to měl nějak "celkově" zhodnotit - řekl bych, že tenhle závod jsem si "vyžral" i "užil" vrchovatě ... a mám pocit, že o tom právě ultra je...

Tak běhu zdar... a dnes se odvážím napsat ... ultra zvlášť !

RS

--------------------

PS. Takže výsledky na 103 alias 107 už jsou tady:

- celkem 72 přihlášených, 43 doběhlo, 11 DNF, 18 DNS 

- Ďuri: 13:39, 36.místo

- já: 14:04, 41.místo 

--------------------

link na fotky od Pavla Z. - ZDE

--------------------

...pro "neznalé" :-) mapa a profil - oficiálně 103km, ale podle "všech" co to běželi 107km (nastoupáno +2141m):

Pražský maraton

[fota zde]

Šel jsem do tohoto běhu s trochu smíšenými pocity - po Brdské, která mi sedla se vším všudy jsem si říkal jak mě asi bude bavit běžet po rovince městem ? .. pak ty davy kolem, ale já tam vlastně budu sám... :-(

Dále moje vlastní "blbost" byla, že jsem podlehl dojmu, že dát to pod čtyři hodiny bude brnkačka - když jsem měl na Brdské mezičas na 42 km kousek nad čtyři... Nakonec z toho byla v Praze větší dřina, než jsem čekal, ale dobře mi tak :-)

Víkend před maratonem jsem proležel s nějakou virózou a už jsem tak nějak přemýšlel zda na něj vůbec půjdu - ale BS mi napsal, že pokud nemám virózu v nohách, tak není důvod neběžet :-) V pondělí jsem si ještě ráno bral dva paraleny, pak jsem musel odjet k zákazníkovi do Prahy a večer poněkud unaven, jsem si řekl, že zkusím po týdnu jít běhat - že buď se to zlomí k lepšímu nebo mě to dorazí...šlo to, tak jsem si to zopakoval ještě v úterý a do neděle si už dal běhací klid.

Dnes ráno, když jsem stál ve startovním koridoru, jsem si řekl, že to bude můj běh jako každý jiný a ti lidé kolem mi nevadí, ale ani je nepotřebuji. Ale na prvních kilometrech jsem podlehl "pozitivní" atmosféře hromadného běhu ... a ani mi to nevadilo, vlastně se mi líbilo, že hodně lidí - staří/mladí, tlustý/tenký... jsou ochotni strávit část dne během.

Teď k (mému) běhu: Plánoval jsem běžet tempem 5:30 - 5:40. Ale běželo se mi dobře, tak jsem až do 30 km měl tempo 5:20. Na metě 1/2M mezičas 1:53 - takže vlastně můj osobák... Od 33 km krizička, která trvala až do konce :-) možná jsem přepálil (na svoje poměry...) začátek, nebo se projevilo to, že jsem před maratonem neběhal úplně jak bych potřeboval... Kolem 33 mě taky předběhl vodič na 4:00 - což mi moc nepřidalo :-), ale věděl jsem, že jsem vybíhal až po něm a podle garminů to bylo pořád reálné pod čtyři...

Pocitově jsem se posledních deset km trápil a možná mi chybělo i to nadšení co jsem měl na Brdské - nevím...? Ale říkal jsem si, že je to dobrý fyzický i mentální trénink na Silvu...

Cílový čas 3:56 (podle garminu tempo 5:33)... já  vím, že to není úplně zářný výsledek, ale zapadá mi to do mojí běžecké skládačky - druhý maraton, zlepšení oproti loňsku o 55 min...

Hned po doběhu jsem přemýšlel jak příští rok - běžet/neběžet? Už jsem někde napsal, že je to můj poslední Pražský "davový" maraton, ale v cíli jsem byl tak zničenej, že jsem si řekl, že by možná stálo za to si to zkusit ještě jednou ... a znovu se s tím trochu líp ... a možná už opravdu naposledy :-) poprat... uvidíme...

Tak běhu zdar !

RS

Dnes

Dnes to bude opravdu krátké ... po dlouhé době zase brzký ranní běh - pro tohle se opravdu vyplatí občas :-) si přivstat:

... a běh se taky povedl :-) 24 km / +460 m / 5:30 min/km

Běhu zdar !

RS

Na padesátém

"Na padesátém" je jednak ulice v Praze kde jsem několik let bydlel a druhak meta kam jsem včera doběhl - budu psát o tom druhém :-)

Ještě na podzim jsme nevěděl, že nějaká Brdská existuje a i kdybych to věděl určitě bych neplánoval tam běžet ... ale potkal jsme poprvé krátce Honzu a ten mi řekl - zkus to, je to takový pohodový závod :-) ...a jak mě včera Honza opravil - opravdu je to "ultra", ale moje hlava se asi i po doběhu příčila přijmout fakt, že jsem uběhl "ultra" :-)

No a jak to bylo "doopravdy" ... čtěte dál .... na úvod jenom řeknu, že jsem použil fotky Buba ... ještě o něm bude zmínka :-) a Digiho - díky !

Když jsem (trochu nervozní z nového prostředí, lidí a hlavně závodu...) dorazil na prezenci - potkávám Honzu a Ďuriho ... ten se mě tak nějak ujal a dává mi rady ... a třeba mě svoji oblíbenou přesvědčovací větou "... pak buděš nasratý ..." radí ať si sebou neberu běžeckou ledvinku, pití a tak :-) Pak se jdeme společně rozcvičit a Ďuri si snaží na garminech nastavit virtual racera - aby běžel pod 5:50 - tedy rychleji něž v loni a diví se, že chci běžet pomaleji a ne s ním :-)

Pak start, oběh kolečka po tartanu, někdo vtipkuje, že ještě 400x dokola a máme to :-) ... Ďuri mi mizí. Kousek po startu se chytám Ivy .. pozdravíme se a Iva mi říká, že ona si ale nebude povídat.... no prokecáme to až na sedmý km :-) ...a bylo to super, spadla ze mě "tréma" - příjemný začátek běhu... občas odněkud vyskočí Bubo a fotí :-)

Na prvním stoupání se odpojuji a běžím sám - překvapujeme mě, kolik lidí už tady přechází do chůze... pořád se běží dobře na 21km mám mezičas 2:01 a dobíhám "kladenskou" sekci a začíná nejlepší část běhu - mám pocit, že s nimi prolítnu dalších dvacet km - Bubo fotí, vtipkuje, dává mi rady, přesvědčuje mě, že běžíme vyloženě pohodovým (možná až pomalým) tempem ... a na 30 km nám oznamuje, že jsme tady o 10 min dřív něž v loni :-)  Všem jim moc děkuji opravdu za báječnou společnost !

  

Na čtyřicátém musím zpomalit ... odpojuji se od veselé partičky a běžím zase sám ... mezi 40 - 45 střídám chůzi-běh, na maratonské metě (to už je nastoupáno cca +1000m) mám mezičas 4:08 (vedle toho můj čas z loňského Pražského maratonu 4:51 - vypadá dost legračně....). Na 45km se průměrné tempo blíží k 6 min/km a vyhlídka na čas pod 5 hodin (který jsem ale vůůůbec neplánoval...) je ohrožena - rozbíhám se - byť je to z kopce - není to zadarmo - jak říká Bubo, ale je to dřina ...předbíhám tak deset borců a to mě trochu nakopne... 

Poslední kilometr - do kopce/asfalt - nejméně záživné místo z celého běhu - vím, že pokud přejdu do chůze pod 5 to nebude...  A tady začalo to moje vlastní "ultra" - celý padesátikilometrový běh se smrsknul do tohodle jednoho kilometru a já se snažil přesvědčit nohy i hlavu, že chci běžet... a to mírné stoupání - nebylo mírné, ale zdálo se mi jako kopec možná i hora ... takže ano - beru zpět co jsem napsal Honzovi na blog - bylo to ultra a pro mě i "horské"... 

...výběh na stadión  a rychle do cíle: 4:58 (tempo 5:55) ...tohle jsem fakt nečekal .... Pocitově vše ok, nic mě nějak zvlášť nebolí ... řekl bych "přiměřená" únava :-)

No a ještě v jedné věci jsem se pletl - když mi někdo známý či neznámý napsal na blog nebo email povzbuzující komentář - bylo to hrozně milé a opravdu mi to pomáhalo, ALE říkal jsem si - až poběžíš bude to jen a jen na tobě - tam ti nikdo nepomůže ... ALE nebylo to tak - kamarádi tam byli, někteří virtuální se na Brdské zhmotnili ... a pomohli mi i tam...

...ještě možná taková drobnost - ale pro mě další příjemná věc - v jídelně říkám, že chci rýži bez kuřete - paní kuchařka se ptá - Vy jste vegan ? Tak pro vás máme zeleninové rizoto... koukám jako blázen, to jsem v Mníšku nečekal - taková hezká tečka za závodem.

Pak posezení s Martinem (VP) a Ďurim a odjezd domů...

Večer jsem zašel ke kamarádovi Sváťovi "fakt jen na chvilku" pokecat o běhání a tak ... takže druhá hezká tečka - tak tedy : dvojtečka :-)

Běhu zdar !

RS

...a na úplný závěr fotka z úvodu :-)

P.S. ...doplňuji link na výsledky: http://www.credo-elektro.com/brdska-stezka/propositions/2014 a mapu + profil z mého garminu:

Dvouletka

...koukám, že mám samá budovatelská hesla - Vítězný únor, Dvouletka,... ano jsou tomu právě dva roky co jsme začal běhat :-)

Na tuhle chvíli jsem si připravoval různé "proslovy" ... to bude na blogu příspěvek - jak jsme začínal, kolik jsem neuběh, potom kolik jsem uběh, jak jsem zhubnul .... a tak :-) ... což ale vlastně nebude nikoho zajímat ... protože každý má nějaký svůj (běžecký) příběh, každý si něco vybojoval, nebo ještě vybojuje ... tak proč zrovna psát o mě ... no možná jenom proto, že je to "můj" blog :-)

Ale vážně ... dnes jsem (při běhu) přemýšlel, jestli mám ohledně běhání za ty dva roky zpětně nějaké negativní zážitky, něco na co nechci vzpomínat, nebo bych to chtěl změnit... Je to zajímavé, ale ne... Přitom ve všem ostatním - práce, rodina... je vždy něco, co bych vzal zpět nebo raději zapomenul... hmm, asi na tom běhání něco bude, asi jsem opravdu na stará kolena našel něco co mě baví... občas trochu bolí... ale baví :-)

Baví mě "každý" běh, ale asi nejvíc mě baví poznávací běhy .... když už jsme se trochu rozběhal a běhám asi tolik co jsem dřív jezdil na kole - poznávám rád okolí a všímám si věcí, kterých bych si z kola nebo auta nevšimnul ... a někdy mám pocit, že mi ty "věci" přichází sami naproti - třeba tuhle neděli - měnil se čas na letní - manželka se mě ráno ptá a jaký ten čas je vlastně ten "správný" ? Já to "vím" tak ji to řeknu, pak jdu běhat a přinesu ještě důkaz:

Domek, kolem kterého jsme běžel nepočítaně a zrovna dnes jsem si všimnul, že na něm jsou sluneční hodiny ... takže ano - Garmin ukazuje 12:22 (letní čas), sluneční hodiny ukazují 11:22 (čas podle pánbíčka) ... a pak, že běhání je nuda ... uznejte, stalo by se vám to třeba na tenisu ?

Tak běhu zdar ! ... a jak říkal JC - pokud se nepochválíš sám .... takže: březen 342km / nastoupáno 5108m  ... jsem dobrej :-)

RS

Vítězný únor

Já vím, už je březen – měsíc knihy a tak...

Vítězný únor – aneb vítězství bez boje by mě ani netěšilo :-) 

Psal jsme kamarádovi/příbuznému komentář k jeho aktivitě na garminu – ...někdy je to boj, co ? … a Petr mi odepsal – Co někdy, vždycky...! Ano, nejsem v tom sám a to mě těší :-) a to považuji Petra za celoživotního sportovce – ne jako já – přerušovaný...

Když jsem v loni začal přemýšlet o mém prvním maratonu – hodně jsem o tom četl :-) hlavně ta maratonská zeď (někde mezi 30 – 35 km) existuje ? co se stane ? opravdu narazím ? dostanu se do stavu, který ještě neznám ? … skoro námět na další díl TV série „Fact or fiction“... v Praze tedy žádná maratonská/běžecká zeď nebyla, to jsme si ověřil … ALE zjistil jsem, že opravdu běžecká zeď existuje – a to divte se – u nás doma mezi obývákem a předsíní ! Překonat ji, abych se dostal z křesla před televizí k šuplíku s běžeckými botami, je většinou hrozná dřina … je to zpravidla  nejtěžší část běhu...

Jsem stále běžec začátečník/amatér (a doufám, že jím i zůstanu...) – ale přesto mi občas někdo říká – já bych chtěl mít tvoji vůli … hmm... možná byste se divili :-) … no a kde tedy beru tu sílu překonat soukromou maratónskou zeď a vyběhnout ? Abych to zase tolik nedramatizoval... ano jsou běhy kdy jdu rád a bez přemlouvání … třeba takhle v sobotu dopoledne, když svítí sluníčko a vane lehký větřík....:-)

Ale co když je tma, zima, jsem po práci a zítra jdu zase do práce ? Většinou si pomáhám kilometráží – prostě bez nějakého velkého přemýšlení si říkám, potřebuješ naběhat km, bez nich to nejde, včera jsi nebyl běhat, dnes půjdeš … tohle vypozorovala i moje bystrá manželka a občas mi říká – Ty jdeš dnes běhat jen abys měl na garminu ty kilometry – odpovídám Ano ! … je to tak a proč ne ? … to, že je pak člověk rád, že vyběhl, že z toho má dobrý pocit … to už by  bylo nošení dříví do lesa :-) to přece všichni známe :-)

Tak běhu zdar !

RS
----------

P.S. Abych nezapomněl – když  jsme u těch km – moje únorová kilometráž:

• 322 km, nastoupáno +4921 m, průměrná délka běhu 21,5 km

PPS: ...pár fotek ze Šternovských  vodopádů  - co jsme se o nich minule zmínil: