Můj běžecký prosinec

aneb Vánoce na blátě a Silvestr na suchu :-)

Jak jsem v prosinci běhal nebo spíš neběhal jsem popsal v mých dvou předešlých příspěvcích. V řeči čísel to vypadalo takto:

• 161 km, nastoupáno 2 861 m, průměrná délka běhu 20,14 km

navýšil jsem si alespoň průměrnou délku běhu :-)

Když jsem byl v pátek 27.12. s dcerou na ORL na kontrole, připomněl mi pan doktor ať si v jedenáct zavolám, že přijdou moje výsledky...  Bránil jsem se, že už je to zbytečné, že jsem zdráv a za posledních pět dní už jsem naběhal skoro sto kilometrů a cítím se výborně -  Jo, vy jste vlastně ten sportovec...ale zavolejte si, kdyby tam něco bylo....  No, výsledky přišly a bylo mi sděleno, že jsem bacilonosič se streptokokem v krku a je třeba mě přeléčit antibiotiky ...takže z toho ten Silvestr na suchu... :-( Ale jinak jsem byl celý rok zdráv, aby to podle prosince nevypadalo, že jsem nějaký hypochondr :-) !

Je asi dobré zhodnotit celý běžecký rok 2013 ... což je můj druhý kalendářní rok kdy běhám - takže i s porovnáním s předchozím rokem:

• 2013: 1 851 km, nastoupáno 25 782 m, průměrná délka běhu 14,3 km
• 2012: 1 060 km, nastoupáno 15 190 m, průměrná délka běhu 9,3 km

Další takový osobní údaj je moje váha v prosinci ... 81,5 kg ... ve srovnání s cca sto šesti na začátku běhání před necelými dvěma roky z toho mám opravdu radost !

Když se ohlédnu za svými důležitými běžeckými událostmi v tomto roce, tak to určitě byl Pražský maraton a Jesenický půlmaraton. S oběma těmito akcemi se mi spíše než vlastní závod vybaví něco jiného:

Pro Pražský maraton je to ten víkend po maratonu, kdy jsem dle všech předpovědí mého okolí (a vlastně i mých vlastních...) měl ještě léčit rány a únavu a ejhle já jsem s kamarády běhal na Štrbském plese (za tři dny - během konference - něco přes čtyřicet km) a bylo to super ! Pro připomenutí si sem dávám pár fotek:

 

Dag a Tomáš | Tomáš a já (Jánské pleso)

 

Dag | já (směrem na Popradské pleso)

S Jesenickým půlmaratonem (myšleno pohoří Jeseníky nikoliv Jesenice u Prahy...) se mi zase vybaví jak jsem k vůli němu opustil rovinky a asfaltky a začal bojovat s kopci (a zároveň se více ponořil do přírody...). Ten boj se tak nějak časem změnil v přátelství, protože kopce jsou teď moji kamarádi, kteří mi pomáhají se zlepšovat v běhu...

K Jesenickému půlmaratonu mám tyhle dvě fotky:

  

Seběh k cíli (hezké číslo 333)... | ...už v cíli s mým synkem

... no a běžecké plány na rok 2014 ? Ano, mám :-)

Tak běhu zdar !

RS

Jednosměrný běh

Vždy jsem si za svoji krátkou běžeckou kariéru zakládal na tom, že když vyběhnu z bodu "A", tak se vrátím po svých zpět do bodu "A". Tzn. nepojedu zpět tramvají, autobusem nebo se nenechám odvézt autem... Moje drahá manželka mi vždycky říkávala - Když budeš chtít, tak pro tebe někam přijedu, jen mě musíš přesně navigovat kam - znáš můj orientační smysl... Vždy jsem se tomu hrdě bránil, ale měl přijít den, kdy se to mělo změnit :-)

Po čtrnáctidenní (nedobrovolné) pauze jsem se rozhodl v sobotu ráno zase vyběhnout - mělo být hezké počasí. Přivstal jsem si a když jsem před sedmou ráno koukal na teploměr bylo -5℃ ... lepší počasí pro první běh po zánětu horních cest dýchacích jsem si nemohl přát :-) K tomu ještě sešla dolů manželka v pyžamu a říká mi - Co blbneš, vždyť je tam hrozná zima a normální lidi ještě spí... asi nejsem normální :-)

Pro otestování kondice po pauze jsem zvolil začátek přes oblíbený výběh na největší kopec, který tady poblíž máme - bylo to trochu krušné, ale po vyběhnutí mě čekala od běžeckého pánbíčka odměna - přede mnou zasněžená cesta, vlevo východ slunce, vpravo mizející měsíc - to bylo potřeba vyfotit:

 

Pak dál "klasicky" na Český Šternberk - tam jsem měl na 12km kupodivu nejlepší mezičas co tuhle trasu běhám. Pak jsme se vydal po červené turistické směrem ke Kácovu - tuhle trasu jsem ještě neběžel a chtěl jsem ji prozkoumat Stálo to za to - je to asi nejhezčí běžecká trasa, kterou jsme tady v okolí poznal (jsme přistěhovalec, takže "tady" pořád něco objevuji...)...pár fotek:

   

Ale stala se chyba - myslím že v dobytí severního pólu to bylo popsáno přesně - spočítal jsem to dobře, akorát jsme to zapomněl vynásobit dvěma ... v mém případě to byly celkové kilometry z bodu "A" zpět do bodu "A"... Na dvacátém km přišla krize - 14 denní pauza se projevila - měl jsem pocit, že už neuběhnu ani kilometr - natož dvacet zpět nebo nevím kolik do Kácova ... Plíce, dech, tep ... vše dobrý, ale hrozně mě bolely nohy i v sebemenším kopci ... No skončilo to tím, že jsme se nějak dobelhal do Kácova a ještě po cestě zavolal mojí drahé manželce, ať si pro mě přijede. Nakonec přes tu bídu a utrpení na posledních kilometrech to zas nebyl tak špatný běh - 26km, nastoupáno 630m, tempo 6:30.

Kdyby se někdy měla běžet nějaká Sázavská stezka - tak by to určitě mělo být po téhle trase Sázava-Č.Šternberk-Kácov a druhou stranou zpět. Tady mě napadá, že můj měrný systém se rozšířil o další veličinu:

půl maraton = 21 km

maraton = 42 km

stezka = 50 km

Manželka za půl hoďky dorazila i s dětmi na náměstí v Kácově (bylo slunečno, ale pořád kolem nuly...) a v autě mě přivítala slovy - Děti, sundejte si mikiny, tatínek bude chtít určitě přitopit - moudrá to žena...

Celý tenhle pokus o restart mého běhání pokračoval tím, že jsme si v neděli a v pondělí dal kratší trasu (19km) a celkově z toho za tři dny bylo 65km, nastoupáno 1350m ... tělo bolí, ale už zase běhám, resp. já tomu říkám pobíhání, moje manželka nepředstavitelné dlouhé trasy a pro někoho naopak to moje běhání může být jen takové šolichání, které má k opravdovému běhu pořádně daleko - ale mě je to jedno, mě to prostě baví a hlavně různí lidé mohou mát na stejnou věc rozdílný pohled ... třeba teď v sobotu jsem byl vyzvednout dceru u sousedů / kamarádů a Jaruška mi u horké griotky povídá - Dnes jsme po dlouhé době hráli na wíčku (rozuměj herní konzole připojená k TV) golf a hrozně mě z toho bolí celé tělo... Já ji na to chápavě povídám - Já jsem zase včera taky po dlouhé době běžel po turistické do Kácova a taky mě z toho bolí celé tělo ... a oba jsme měli dobrý pocit z protažení našich kostí :-) 

S tohle historkou se mi ještě asociuje rozhovor s mým otcem někdy minulý týden, kde mi do telefonu vyjmenovává všechny vitamíny, které pravidelně užívá ... bé dvanáct, céčko, ibalgin, zinek .... já mu říkám - Počkej, počkej, ibalgin přeci není vitamín .... inu, jak jsem napsal o odstavec výše - více lidí může mít na ti stejnou věc jiný názor :-)

Dnes, víc než kdy jindy, se mi chce zvolat: Běhu zdar !

Tomu kdo dočetl až sem děkuji a přeji všem pohodu a krásné Vánoce.

RS

Už to křupe...

...pod nohama aneb všechno někdy nejde podle plánu

Tenhle týden byl doma docela náročný - dcera prodělala zánět horních cest dýchacích, zánět středního ucha a završila to očním zánětem. Prý to mají všechny děti ve školce a prý je to nakažlivé... Doma se různě začaly projevovat příznaky - manželku rozbolelo ucho, synek má kašel ... jen já jsem byl zdráv a všem jsem pořád říkal, že je to tím, že běhám za jakéhokoliv počasí a jsem zdatný a otužilý...a že by měli taky začít běhat...a já jsem prostě držák. Za tohle vychloubání mě asi pánbíček potrestal a v sobotu v noci mě začalo nějak škrábat na plicích.... Ráno jsme si s dcerou přiťukli Stoptusinem a řekl jsem si že dnes asi běhání vynechám... Pohled z okna - (skoro) všude bílo, synek šel s kamarádem bobovat na zahradu, zima je tady.
V poledne vysvitlo sluníčko, mě se trochu ulevilo a napadalo mě, že to přeci jenom zkusím - lákala mě představa běhu v čerstvém křupavém sněhu. Vyběhl jsem opačným směrem než obvykle - necítil jsem se úplně na to začít běh 3,5km dlouhým stoupáním (i když jsem si ten kopec dal z druhé strany na závěr běhu...). První 3km rovinka, na což nejsem úplně zvyklý - (na mě) docela svižné tempo. Připomnělo mi to moji taktiku na Pražský maraton - běhat pořád jen po kopcích a pak 11.5. vyběhnout na rovný maraton.... a uvidím co z toho bude... Ve sněhu se běželo krásně, opravdu to i "křupalo", chvilkami svítilo sluníčko, krása. V prvním kopci jsem se zadýchal víc něž obvykle, musel jsme i jednou zastavit... tady jsou z toho fotky:

 

Pak se to rozběhlo...měl jsem pocit, že jsem nad bacily vyzrál a bylo z toho hezkých 19km (nastoupáno 380m). Doma vše ok, teplá sprcha, oběd... K večeru najednou horečka, zimnice ... proseděl jsem snad hodinu s hlavou opřenou o dětskou zábranu před krbem - to bylo nejteplejší místo v domě.... Když jsem se pak večer potil v posteli pod dvěmi dekami říkal jsem si - tak hezky jsi to měl v listopadu a v prosinci rozběháno - a teď tohle ... Pak jsem si vzpomněl co mi  teď v týdnu napsal jeden zákazník -  který se rozhodl, že se to musí dodělat do Vánoc, pozval si mě na videokonferenci Praha - Č.Budějovice - Linz ... všechno si pěkně naplánoval téměř na hodiny. Když potom svoji část dodal místo v pátek až ve středu odpoledne a to ještě blbě, takže možná až příští pondělí ... čímž implementační plán rozepsaný na hodiny dostal sekyru minimálně týden ... tak tenhle zákazník co tak hrozně spěchal a tlačil na nás s termínem ... mi jen suše posla email - Pane Strouhale, všechno někdy nejde podle plánu. Tak jsem si i s běháním a nemocí řekl - všechno někdy nejde podle plánu.... Prosinec přeci není můj poslední běžecký měsíc .... budu se kurýrovat a doufat, že přečkám nadcházející pracovní týden, kdy budu muset školit ...tak snad nepřijdu o hlas... a těšit se na další víkend.... A jak mi včera řekla manželka: Já tě znám, trochu se ti uleví a půjdeš běhat, ty jsi blázen... No možná má pravdu ... zvlášť když jsem si objednal novu, hezkou, svítivou, běžeckou čelovku :-)

Tak běhu zdar !

RS

Můj běžecký listopad

Cesta byla suchá, místy mokrá ... občas lehce sněžilo.

V listopadu jsem si opět vylepšil svoje měsíční maxima (v říjnu 173 km):

• běh: 245 km, nastoupáno 3 800 m, průměrná délka běhu 18,83 km
• plavání: nestojí ani za řeč...

Kilometráž v kombinaci s převýšením se mi už docela líbí...

Listopad měl pro mě i setkávací rozměr - především v posledním týdnu. V pondělí jsem měl tu čest se osobně poznat s Honzou a z tohoto krátkého setkání jsem si odnesl spoustu běžecké inspirace a pozitivní energie, malého hlodavého červíka v hlavě ohledně Brdské padesátky (... prý je to takový pohodový závod...) a pak tuhle fotku:

... to jsme sem prostě musel dát !

Ve čtvrtek večer na společensko-odborné akci jsme s mým kamarádem Dagem (běžec z Bratislavy, který s tím taktéž začal v pozdějším věku) celý večer u piva místo o perspektivách technologií IBM mluvili jen o našem běhání (...chvilku i o mém veganství...). No a na závěr jsme si slíbili, že si mailem vyměníme své běžecké plány na 2014 a že se zkusíme někde potkat. A když ne, tak já si dám svoje Jeseníky a Dag zase jeho Chamonix. 

Na sobotu jsem si domluvil společný výběh s kamarádem Sváťou a jeho sestrou - mladou, začínající, perspektivní běžkyní :-) Tady je jejich společná fotka cca na sedmém km za Sázavou (fotka vedle dokazuje, že nejbližší vrcholky jsou již lehce zasněženy):

  

Bylo to asi po půl roce co jsem s někým společně běžel ... no a pak jsme se rozloučili, oni domů a já zase sám na Český Šternberk... Chtěl jsem objevit chybějící kus červené turistické - kterou jsem minule nějak minul (běžel jsem v opačném směru). Z Ratají (od nádraží) bylo pozvolné, dlouhé, nekonečné stoupání (cca 5 km), chtělo se mi čůrat, ale řekl jsem si že to dám bez zastavení až nahoru na kopec (aby to na garminu nevypadalo blbě..). No a jak už se mi to při běhu stalo mnohokrát, po něčem nepříjemném nebo únavném přišlo (opět) něco hezkého - našel jsem chybějí kus červené - krásný seběh lesem zakončený přeskokem potoka a pak hurá k hradu:

Když jsem sbíhal ten kopec na poslední fotce - alespoň na chvíli se mi zdálo, že jsem něco mezi kamzíkem a Scottem Jurkem :-)

Byla z toho hezká tečka za listopadovým běháním a objevil jsem ideální kombinaci okolních kopců (30 km, nastoupáno 630 m), posuďte sami:

Pak mám ještě pocit, že se moje rodina definitivně smířila s tím, že běhám. Tři-a-půl-letá dcera se mě večer (když se oblékám do běžeckého) neptá kam jdu, ale řekne mi: Tati, vem si čelovku, ať tě nemusíme jít hledat. A manželka mě po mém posledním běhu přivítala otázkou: To jsi běžel jenom třicet kilometrů, dyť si byl pryč nějak dlouho ...?  

No ale dost vysedávání u počítače - běžecký prosinec právě začal a na jeho konci se nikdo nebude ptát kolik jsi naběhal v listopadu :-)

Tak běhu, našim chápajícím rodinám, kamarádkám a kamarádům zdar !

RS

Nevím jak tenhle příspěvek nazvat

Poslední dva víkendy jsem si posouval osobní rekordy v délce v kombinaci s nastoupanými metry ... bylo to fajn, manželka mi nejdříve vynadala "kde jsem tak dlouho...", ale pak mě chválila, Sváťa (kamarád) mi poslal smskou gratulaci, že jsem dobrej, takže slávy jsem si užil dost a dost :-) Ale před nadcházejícím víkendem jsem se začal trochu bát, že asi budu "muset" zase udělat nový osobák ... ale co když mi to nepůjde, na víc třeba teď nemám, nebo se mi prostě nebude chtít... Pak jsem si řekl nebudeš si přeci stresovat kvůli běhání, stresuješ se kvůli práci, hypotéce, ale kvůli běhání ne!!!

V neděli jsem si tedy místo oběda dal výběh po trase, kterou už jsem dlouho neběžel právě proto, že se mi zdála "krátká" (18km) a řekl jsem si, že se nebudu starat o tempo, kilometry ... prostě poběžím na pohodu a že si zase udělám pár fotek.

Jak jsem (si) řekl tak jsem i udělal. Na focení ale nebylo moc dobré "světlo", obloha "plechová" jak říkají fotografové, žádné slunce, žádné mračné kompozice, žádná ranní mlha nad řekou... prostě nic, jen podzimní příroda tak jak byla, bez příkras. Napadlo mě že příroda je vlastně vždycky hezká, jen my lidé máme snahu ji hodnotit - hezká, moc hezká, smutná, nudná, obyčejná, to už jsme viděl, tady už jsem byl... 

 

 ...podzim se hlásí o slovo ...

  

veď mě dál cesto má ... | les vypadal opuštěný a opravdu i byl ...

  

okno do minulosti ... nebo budoucnosti ...? | všechna sláva podzimní tráva ...

 

strom opuštěný jako kůl v plotě ... | opuštěné mraveniště (nebo byli pracanti v nižších patrech) ...

 

je libo zralé ostružiny na konci listopadu ? | ... "strom"...lepší popisek mě nenapadl :-)

 

dříví v lese ... | běžecké dřevo v lese ...

Když se na ty fotky dívám, tak mě napadá, že jsou výjimečné tím, že jsou obyčejné. Běh je vlastně taky obyčejný, ale hezký... víc dnes už nenapíšu... myslím, že to stačí...

P.S. Běh se opravdu povedl, ke konci jsem i trochu zrychlil tempo, ale to jen proto, že měl přijít Sváťa si vyzvednout zásilku španělského vína a dalo se očekávat, že budeme koštovat a Helča (jeho manželka) slíbila, že mi upeče veganskou bábovku :-)

Tak běhání a podzimu zdar !

RS

The terrible & wonderful reasons why I run long distances

...běžecký comics, který myslím stojí za zhlédnutí: http://theoatmeal.com/comics/running

Tak běhu zdar :-)

RS

Jdu na sever - jdu na jih...

Když jsem dnes vyběhl, říkal jsem si o čem budeš psát další příspěvek ... nápady došly? Měl bych si třeba stanovit pravidlo, že po každém třiceti kilometrovém běhu napíšu příspěvek - to by mohlo vyjít tak vždy tak po čtrnácti dnech. Dnes mám v plánu něco delšího (kopii trasy z minulé soboty - což bylo 36 km) takže už abych si začal rozmýšlet o čem budu psát...:-) No co takhle napsat o čem přemýšlím když běžím? Běhám bez sluchátek, empétrojek ... takže mi nezbývá než se bavit sám se sebou :-) Tak proč ne...

Když jsem vyběhl (před šestou ranní) první na co jsem hned po vyběhnutí za cedulí Sázava začal myslet bylo, že je tma jako v p****i a že bez čelovky vidím p*d. Takže si to peláším úplně po tmě (je zataženo měsíc ani hvězdy není vidět) do kopce na Bělokozly. Říkám si jsem borec, tvrďák - kdo jiný by takhle vyběhl v sobotu ráno, ve tmě, v zimě (cca 4°C) a ještě k tomu do kopce... Tahle to určitě někam dotáhneš :-) Moje vznosné myšlenky a samochválu přebije jiná myšlena, přesněji pocit ... že se mi chce ... bohužel ne na malou... To už jsem za Bělokozly směrem k Čeřenicím. Tak tady by "to" snad šlo říkám si ... ale pak si vzpomenu jak jsem si včera četl diskusi na téma běžci vs. myslivci, kteří je zaměnili za divoké prase (hlavně po tmě...). Tak se mi zdá, že tady mezi poli v křoví by si mě opravdu mohli splést ... tak se ještě kousnu a běžím dál. Když jsem u těch divokých prasat vzpomenu si na oblíbený kreslený seriál mojí dcery - Prasátko Pepa (ona je to správně Pepina...). Ta "prasátko" má tatínka - myslím, že než jsem začal běhat jsem mu byl dost podobný:

A tenhle tatínek v jednom díle dokonce běžel charitativní běh a vyhrál! Jak to udělal? Myslím, že tyhle tři běžecké rady jsou k nezaplacení:
1) Běžel sám (jediný účastník)
2) Koupil si u benzinky nanuka
3) Na konci ho pronásledovala včelka, tak musel běžet rychle...

Na spojnici k Českému Šternberku usoudím, že je bezpečno tak si odskočím do lesa... Když znovu vybíhám tak mě napadá, že když už dělají toaletní papír oranžový, růžový, s potiskem peříček - mohli by třeba udělat s potiskem podzimního listí...

Běžím dál a jsem na Českém Šternberku, nezastavuji a běžím přes most a do kopce ... od cca 12 km asi do 16 km myslím jen na to, že mi je hrozná zima do rukou ...víc se mi do hlavy nevejde.... Pak mi pípnou hodinky tak si říkám "Tak Hlavso kolipak už to máme ?" mrknu na garmina - a hele 18. kilometr - no super ! Pak mě ale napadne to jsi teprve v půlce !  Padá na mě trochu depka ... po pár metrech si říkám mysli pozitivně - teď už jsi za půlkou :-) Všechno je o úhlu pohledu ... Jdu na sever, jdu na jih. Běžím pomalu, běžím rychle. Běžím daleko, běžím kousek...

Dneska se mi ale neběží tak v pohodě jako před týdnem, je to větší dřina, je větší zima a tempo je horší ... co s tím, ale můžu dělat ... když přidám, tak za chvíli odpadnu, neudělám si asi ani "traťový rekord", nezbývá než jenom šlapat a šlapat... Vzpomněl jsem si jak včera říkal trenér malým fotbalistům (i mému synkovi): "Součástí tréninku je i psychický trénink. My vám to občas schválně pískneme špatně, nespravedlivě, protože to se vám stane i při zápase a vy nemůžete křičet na rozhodčího nebo trenéra, ale jediné co můžete dělat je hrát dál a snažit se dát regulérní branku." ... tak snad to kluci pochopili, já jo :-)

Sunu se směrem k Sázavě, když koukám do příkopů tak si říkám - ti lidi dovedou nadělat bordelu... ale zase je docela "milé", že poznávám třeba odhozený blatník, kolem kterého jsem běžel i před týdnem... Dost mě bolí záda a dokodrcám se do Sázavy (ještě oklikou kolem kláštera), zároveň mám hlad a žízeň (jonťák došel). Když pípne 38. kilometr vypínám hodinky, rozbaluji musli tyčinku a cca šest set metrů domů už dojdu...Tak vida když jsme si na osmnáctém myslel, že už jsem za půlkou tak jsem JEŠTĚ NEBYL... Ale vždyť je to vlastně jedno: Jsem v půlce nebo (už) za půlkou ? Jdu na sever nebo na jih ? Hlavně nestát na místě !

Tak běhu zdar !
RS

PS. Jelikož se mi na můj předchozí příspěvek sešlo do emailu pár (hezkých) ohlasů, neváhejte mi napsat váš názor, myšlenku, či odmítavé stanovisko přímo do komentáře níže...