Na padesátém

"Na padesátém" je jednak ulice v Praze kde jsem několik let bydlel a druhak meta kam jsem včera doběhl - budu psát o tom druhém :-)

Ještě na podzim jsme nevěděl, že nějaká Brdská existuje a i kdybych to věděl určitě bych neplánoval tam běžet ... ale potkal jsme poprvé krátce Honzu a ten mi řekl - zkus to, je to takový pohodový závod :-) ...a jak mě včera Honza opravil - opravdu je to "ultra", ale moje hlava se asi i po doběhu příčila přijmout fakt, že jsem uběhl "ultra" :-)

No a jak to bylo "doopravdy" ... čtěte dál .... na úvod jenom řeknu, že jsem použil fotky Buba ... ještě o něm bude zmínka :-) a Digiho - díky !

Když jsem (trochu nervozní z nového prostředí, lidí a hlavně závodu...) dorazil na prezenci - potkávám Honzu a Ďuriho ... ten se mě tak nějak ujal a dává mi rady ... a třeba mě svoji oblíbenou přesvědčovací větou "... pak buděš nasratý ..." radí ať si sebou neberu běžeckou ledvinku, pití a tak :-) Pak se jdeme společně rozcvičit a Ďuri si snaží na garminech nastavit virtual racera - aby běžel pod 5:50 - tedy rychleji něž v loni a diví se, že chci běžet pomaleji a ne s ním :-)

Pak start, oběh kolečka po tartanu, někdo vtipkuje, že ještě 400x dokola a máme to :-) ... Ďuri mi mizí. Kousek po startu se chytám Ivy .. pozdravíme se a Iva mi říká, že ona si ale nebude povídat.... no prokecáme to až na sedmý km :-) ...a bylo to super, spadla ze mě "tréma" - příjemný začátek běhu... občas odněkud vyskočí Bubo a fotí :-)

Na prvním stoupání se odpojuji a běžím sám - překvapujeme mě, kolik lidí už tady přechází do chůze... pořád se běží dobře na 21km mám mezičas 2:01 a dobíhám "kladenskou" sekci a začíná nejlepší část běhu - mám pocit, že s nimi prolítnu dalších dvacet km - Bubo fotí, vtipkuje, dává mi rady, přesvědčuje mě, že běžíme vyloženě pohodovým (možná až pomalým) tempem ... a na 30 km nám oznamuje, že jsme tady o 10 min dřív něž v loni :-)  Všem jim moc děkuji opravdu za báječnou společnost !

  

Na čtyřicátém musím zpomalit ... odpojuji se od veselé partičky a běžím zase sám ... mezi 40 - 45 střídám chůzi-běh, na maratonské metě (to už je nastoupáno cca +1000m) mám mezičas 4:08 (vedle toho můj čas z loňského Pražského maratonu 4:51 - vypadá dost legračně....). Na 45km se průměrné tempo blíží k 6 min/km a vyhlídka na čas pod 5 hodin (který jsem ale vůůůbec neplánoval...) je ohrožena - rozbíhám se - byť je to z kopce - není to zadarmo - jak říká Bubo, ale je to dřina ...předbíhám tak deset borců a to mě trochu nakopne... 

Poslední kilometr - do kopce/asfalt - nejméně záživné místo z celého běhu - vím, že pokud přejdu do chůze pod 5 to nebude...  A tady začalo to moje vlastní "ultra" - celý padesátikilometrový běh se smrsknul do tohodle jednoho kilometru a já se snažil přesvědčit nohy i hlavu, že chci běžet... a to mírné stoupání - nebylo mírné, ale zdálo se mi jako kopec možná i hora ... takže ano - beru zpět co jsem napsal Honzovi na blog - bylo to ultra a pro mě i "horské"... 

...výběh na stadión  a rychle do cíle: 4:58 (tempo 5:55) ...tohle jsem fakt nečekal .... Pocitově vše ok, nic mě nějak zvlášť nebolí ... řekl bych "přiměřená" únava :-)

No a ještě v jedné věci jsem se pletl - když mi někdo známý či neznámý napsal na blog nebo email povzbuzující komentář - bylo to hrozně milé a opravdu mi to pomáhalo, ALE říkal jsem si - až poběžíš bude to jen a jen na tobě - tam ti nikdo nepomůže ... ALE nebylo to tak - kamarádi tam byli, někteří virtuální se na Brdské zhmotnili ... a pomohli mi i tam...

...ještě možná taková drobnost - ale pro mě další příjemná věc - v jídelně říkám, že chci rýži bez kuřete - paní kuchařka se ptá - Vy jste vegan ? Tak pro vás máme zeleninové rizoto... koukám jako blázen, to jsem v Mníšku nečekal - taková hezká tečka za závodem.

Pak posezení s Martinem (VP) a Ďurim a odjezd domů...

Večer jsem zašel ke kamarádovi Sváťovi "fakt jen na chvilku" pokecat o běhání a tak ... takže druhá hezká tečka - tak tedy : dvojtečka :-)

Běhu zdar !

RS

...a na úplný závěr fotka z úvodu :-)

P.S. ...doplňuji link na výsledky: http://www.credo-elektro.com/brdska-stezka/propositions/2014 a mapu + profil z mého garminu:

Dvouletka

...koukám, že mám samá budovatelská hesla - Vítězný únor, Dvouletka,... ano jsou tomu právě dva roky co jsme začal běhat :-)

Na tuhle chvíli jsem si připravoval různé "proslovy" ... to bude na blogu příspěvek - jak jsme začínal, kolik jsem neuběh, potom kolik jsem uběh, jak jsem zhubnul .... a tak :-) ... což ale vlastně nebude nikoho zajímat ... protože každý má nějaký svůj (běžecký) příběh, každý si něco vybojoval, nebo ještě vybojuje ... tak proč zrovna psát o mě ... no možná jenom proto, že je to "můj" blog :-)

Ale vážně ... dnes jsem (při běhu) přemýšlel, jestli mám ohledně běhání za ty dva roky zpětně nějaké negativní zážitky, něco na co nechci vzpomínat, nebo bych to chtěl změnit... Je to zajímavé, ale ne... Přitom ve všem ostatním - práce, rodina... je vždy něco, co bych vzal zpět nebo raději zapomenul... hmm, asi na tom běhání něco bude, asi jsem opravdu na stará kolena našel něco co mě baví... občas trochu bolí... ale baví :-)

Baví mě "každý" běh, ale asi nejvíc mě baví poznávací běhy .... když už jsme se trochu rozběhal a běhám asi tolik co jsem dřív jezdil na kole - poznávám rád okolí a všímám si věcí, kterých bych si z kola nebo auta nevšimnul ... a někdy mám pocit, že mi ty "věci" přichází sami naproti - třeba tuhle neděli - měnil se čas na letní - manželka se mě ráno ptá a jaký ten čas je vlastně ten "správný" ? Já to "vím" tak ji to řeknu, pak jdu běhat a přinesu ještě důkaz:

Domek, kolem kterého jsme běžel nepočítaně a zrovna dnes jsem si všimnul, že na něm jsou sluneční hodiny ... takže ano - Garmin ukazuje 12:22 (letní čas), sluneční hodiny ukazují 11:22 (čas podle pánbíčka) ... a pak, že běhání je nuda ... uznejte, stalo by se vám to třeba na tenisu ?

Tak běhu zdar ! ... a jak říkal JC - pokud se nepochválíš sám .... takže: březen 342km / nastoupáno 5108m  ... jsem dobrej :-)

RS

Vítězný únor

Já vím, už je březen – měsíc knihy a tak...

Vítězný únor – aneb vítězství bez boje by mě ani netěšilo :-) 

Psal jsme kamarádovi/příbuznému komentář k jeho aktivitě na garminu – ...někdy je to boj, co ? … a Petr mi odepsal – Co někdy, vždycky...! Ano, nejsem v tom sám a to mě těší :-) a to považuji Petra za celoživotního sportovce – ne jako já – přerušovaný...

Když jsem v loni začal přemýšlet o mém prvním maratonu – hodně jsem o tom četl :-) hlavně ta maratonská zeď (někde mezi 30 – 35 km) existuje ? co se stane ? opravdu narazím ? dostanu se do stavu, který ještě neznám ? … skoro námět na další díl TV série „Fact or fiction“... v Praze tedy žádná maratonská/běžecká zeď nebyla, to jsme si ověřil … ALE zjistil jsem, že opravdu běžecká zeď existuje – a to divte se – u nás doma mezi obývákem a předsíní ! Překonat ji, abych se dostal z křesla před televizí k šuplíku s běžeckými botami, je většinou hrozná dřina … je to zpravidla  nejtěžší část běhu...

Jsem stále běžec začátečník/amatér (a doufám, že jím i zůstanu...) – ale přesto mi občas někdo říká – já bych chtěl mít tvoji vůli … hmm... možná byste se divili :-) … no a kde tedy beru tu sílu překonat soukromou maratónskou zeď a vyběhnout ? Abych to zase tolik nedramatizoval... ano jsou běhy kdy jdu rád a bez přemlouvání … třeba takhle v sobotu dopoledne, když svítí sluníčko a vane lehký větřík....:-)

Ale co když je tma, zima, jsem po práci a zítra jdu zase do práce ? Většinou si pomáhám kilometráží – prostě bez nějakého velkého přemýšlení si říkám, potřebuješ naběhat km, bez nich to nejde, včera jsi nebyl běhat, dnes půjdeš … tohle vypozorovala i moje bystrá manželka a občas mi říká – Ty jdeš dnes běhat jen abys měl na garminu ty kilometry – odpovídám Ano ! … je to tak a proč ne ? … to, že je pak člověk rád, že vyběhl, že z toho má dobrý pocit … to už by  bylo nošení dříví do lesa :-) to přece všichni známe :-)

Tak běhu zdar !

RS
----------

P.S. Abych nezapomněl – když  jsme u těch km – moje únorová kilometráž:

• 322 km, nastoupáno +4921 m, průměrná délka běhu 21,5 km

PPS: ...pár fotek ze Šternovských  vodopádů  - co jsme se o nich minule zmínil:

  

 

Povzbuzující impulsy

Povzbuzující impulsy - tohle slovní spojení mě "napadlo" dnes večer když jsem komentoval kamarádovi na webu jeho dnešní běžeckou aktivitu. Vlastně jsem mu psal, že když vidím, že přes to, že za týden najede 5 tis. km autem (+ k tomu ještě musí "pracovat") je schopen jít o víkendu "poctivě" běhat podle plánu - je to pro mě povzbuzující impuls.

Stejně tak je pro mě impuls, když si čtu jak Honza málem zvrací na nábřeží, přesto běží do práce a večer "venčí" Deri. Nejsem Mirek Dušín [spíše mi byl vždy sympatičtější Rychlonožka :-)], ale zjišťuji, že mě povzbuzuje každý (byť jen dílčí) úspěch někoho jiného. Skoro se mi zdá, že mi něco říká - že pokud chci uběhnout to co jsem si naplánoval - půjde to jen "pozitivní" cestou. Prostě sbírám povzbuzující impulsy kde se dá :-) Třeba v komentářích pod mými příspěvky. Je neskutečně milé, pokud mi někdo koho jsem viděl 1 x v hospodě :-), nebo někdo koho (zatím) osobně vůbec neznám, napíše povzbuzující komentář = povzbuzující impuls.

Nevím jak to dopadne na Brdské, nevím jak to dopadne na Silvě, nevím jestli se umoudří kyčle - co mě začaly poslední dny bolet, ale už teď vím, že jenom ta "cesta k" se mi líbí, baví mě ... a je to pro mě důležitá zkušenost.

Abych to trochu "odlehčil" ... v týdnu jsme s manželkou řešili "rodinné finance" ... kdo za co utrácí a že už musíme (konečně) začít trochu šetřit...a manželka mi říká ... no a ty sis zase zaplatil startovné na závod, který pravděpodobně nedoběhneš ... i to jsou pro mě impulsy :-) Nevím jestli "pozitivní" ...ale slibuji, že udělám vše pro to, abych nezmařil rodinnou investici :-)

... původně jsem chtěl psát o tom, jak jsem se krásně v sobotu proběhl přes kopečky (42km /+865m) a dnes (v neděli) přidal dalších 18km, jak si připadám jako "borec", doplnit nějaké "krásné" fotky ze Šternovských vodopádů, ale asi to dnes zůstane jen takhle...

Tak běhu zdar !

RS

Minulý týden - běžecký i nebežecký

...trochu opožděně - ale ono se nic zvláštního nestalo :-)

V pondělí jsem si trochu "pohrál" s kopci a běžel trasu, kde jsem chtěl na co nejmíň kilometrech naběhat co nejvíc výškových metrů - tak jsem si oběhl čtyři okolní kopce:

23,5 km / +507 m

Pak takové běžné pobíhání - něco v Praze, něco v Sázavě, jako vždy jeden delší "noční" výlet a to ve středu - jelikož bylo jasno a dva dny před úplňkem, tak se dalo chvílemi běžet i s vypnutou čelovkou - moc hezký když člověk v noci mezi poli kouká na svůj stín...

V sobotu se mi nějak nechtělo běhat ... vlastně se mi nechtělo nic ... pak mě částečně nakopl Honzův příspěvek a taky sluníčko, tak jsem místo oběda krátce vyběhl... v Úžicích, kudy jsem běžel již mnohokrát, jsem si poprvé všiml, jaké jsou na hřbitovním kostelíku krásné sluneční hodiny ... tak jsem se na ně šel podívat zblízka a je tam i takový skoro běžecký nápis, který se mi v tu chvíli trefil do nálady ... resp. měl jsem pocit, že tam na mě ten den čekal:

ANI BĚH SLUNCE - ANI BĚH LUNY - NENÍ MÍROU PROROCKÉHO ČASU

...tak jsem měl cestou domů o čem přemýšlet...

V neděli dopoledne v Objektivu bráchovi vysílali první část reportáže o jeho cestě na Novosibirské ostrovy ... to mě potěšilo (archiv ČT).

Pak jsem se dobrovolně rozhodl, že půjdu běhat až večer po tmě ... asi jsme chtěl být úplně sám.

Odpoledne píše nejstarší dcera, že v pohodě dorazila do Bělehradu (kde bude v rámci VŠ studia tři měsíce) a nejmladší dceru se zase pokoušíme uplatit čokoládami, aby šla zítra ráno do školky ... takže nuda v Brně u nás rozhodně není...

Večer se oblékám do běžeckého ... manželka se ptá jestli je to dobrý nápad, když u toho zívám :-) ... ale kilometry jsou potřeba... běží se mi nečekaně dobře, s čelovkou, opět trochu kopcovatější trasa, jsem spokojen - říkám si, že se snad to zvýšené úsilí z posledních měsíců začíná projevovat (25 km, +444 m, tempo lehce pod 6 min). Dobíhám před desátou ... tento týden takový malý PR - poprvé přes stovku (106 km, +1793 m).

Tak běhu zdar !
RS

Věci se daly do pohybu

Úvod
Leden – naběháno 325 km... nechápu, jak se mi to podařilo a jsem stále živ a zdráv... přihláška na Brdskou stezku mi leží na stole, Ďuri nám sehnal ubytování na Silvě... mám pocit, že se věci daly do pohybu, ale nevím (ještě) přesně jakým směrem ....

Leden
Ale popořádku ... v lednu, přesto, že jsem na začátku dobíral antibiotika, můj měsíční PR tedy 325 km, nastoupáno 5 014 m, průměrná délka běhu 19,12 km. Pro mě opravdu úspěch .... vzpomenu si, že to ještě nejsou ani dva roky, co jsem sotva zdolal 4 km na jeden zátah a mírné stoupání v Sázavě ke kolejím byl nepřekonatelný problém ...:-) Jen jsem si teď ověřil, že to jde, když se chce – jen je potřeba překonat lenost ..

Plány
Brdská – ta je jasná .... tedy ještě nikdy jsem neuběhl 50 km, vlastně si nevzpomínám, že bych je někdy ušel, ale z tohodle už se nevyvlíknu ...

Silva ? Raději ani nepomyslet :-) Co tam vlastně poběžím ? Manželka se mě taky ptala – odpověděl jsem ji, že ještě nevím... můžu běžet půlmaraton, maraton, ... (v tomto případě jsou tři tečky důležité) – už mě trochu zná, tak mi říká – To ti bude blbý běžet jenom maraton, když ostatní poběží víc... Do toho mi Ďuri píše “motivační” emaily... ufff...ještě se rozmyslím, do čeho se pustím... Sváťa mi zase píše "veselé" emaily, že sázavský rozhlas hlásil, že v úterý kolem půlnoci bylo v Sázavě spatřeno podezřelé běhající individum a ať si na něj dáme všichni pozor ! ...ano, byl jsem to já ... :-)

Těšení a obavy
Těším se co přijde, ale  trochu (...jenom trochu ?) se i bojím, abych si neuřízl ostudu až někde odpadnu ... jediné co mě uklidňuje je, že si říkám, že zrovna na mě není nikdo zvědavej...

Konec ledna – aneb jak to bylo doopravdy 
Nastal poslední týden v lednu a já tušil, že těch tři sta dám ...
V úterý vybíhám ve 21 hod, kroužím po Sázavě, dávám 24 km – s lednovou kilometráží to vypadá nadějně...
Ve středu odpoledne běhám v Praze kolem Kunratického potoka (tam bylo sněhu...) – jsem omezen časem – jak synovi skončí fotbalový trénink – dávám jen 13,5 km a po pravdě melu z posledního – do tři sta mi chybí 1,5 km :-) To za ty dva dny už nějak dám, ne ? :-)
Ve čtvrtek únavová krize – večer mi doma manželka řekla, že vypadám hrozně :-( a opravdu jsem se tak i cítil...
V pátek večer to není o moc lepší a navíc je potřeba se věnovat rodině ... už si říkám, že těch 298,5 stačí nebo, že budu lhát a budu říkat, že jsem za leden dal 300 ... jenže lhát se nemá ... tak když už je rodina tak nějak uložená ... oblékám se (...jak se mi nechtělo!!!!!!!!!!) a vybíhám ve 21:30 ... říkám si – tak se ukaž ty frajere ... jakej seš běžec – tvrďák...:-) No abych to zkrátil...: 26,5 km přes okolní lesy a vesnice, nastoupáno 480 m, bez zastavení/pití, doběh v 00:17 a běželo se mi překvapivě dobře... ok, je to doma...:-)

Jeden hezký běh – FOTO
sobota 25. ledna (ano - ta sobota co končila Honzova oslava), trail, 25 km, nastoupáno 477 m )

  

Běhu zdar !

RS

------------------------
Dodatek 5.2.2014: Věci se daly do pohybu i jinde :-) http://tri-dave.blogspot.cz/

Pasivní

Pasivní… co ? Třeba kouření. To všichni známe, Jeden kuřák dovede otrávit vzduch a (i život) mnoho nekuřákům. A co třeba pasivní běhání ? Nemyslím teď (pasivní) koukání na běh/závody v televizi, ale myslím to, když jsou ve společnosti dva či více běžců – začnou zaujatě povídat o běhání a z ostatních se nedobrovolně stanou pasivní běžci. Znám to z pohled z obou stran – „začínal“ jsem jako pasivní běžec, který byl „otráven“ řečmi typu „pata/špička, „pohodové tempo 6:00“, „tepovka“ - vůbec jsme nechápal o čem se baví... a to jsem v mládí resp. na ZŠ chodil na „sportovku“ a atletika byla můj denní chleba... ale v té době se to asi (určitě) neřešilo....to bych si pamatoval :-)

Pak se ze mě stal aktivní běžec, ale z počátku takový „skrytý“...něco jako skrytý alkoholik...ti se s tím taky nechlubí. U mě to mělo jeden důvod... že více jak stokilového tlouštíka by nebral stejně nikdo vážně... Pak když jsem začal běhat víc a dál než tihle někteří běžci, tak se zase oni kupodivu ... přestali bavit o běhání … a já jsem jim měl tolik co říci … :-) Ale dobří kamarádi zůstali. Tak jak si jde kuřák zapálit na balkón - já beru mobil a jdu si do pracovny zatelefonovat Sváťovi … bydlíme cca 100m od sebe... Já začínám slovy – Nedáme dnes nějaký pohodový pomalý běh ? Sváťa říká – Já jsem si včera dal doma na páse 15 / 20 / 25 / 30 km (dosaď km podle potřeby), ono na té mojí alergii na chlad (kvůli které kdysi dostal modrou knížku) asi něco bude a já v zimě ven nejdu a navíc dnes jedeme do …..  (dosaď město podle potřeby) na kometu (HC Kometa Brno). - tím si odbudeme úvodní formality a můžeme se tak dalších 30 min nezávazně bavit o běhání...

Pak tu mámě pasívní veganství... Chtě nechtě jsem ze svého okolí udělal pasivní vegany, ne snad, že bych se nějak vnucoval s touhle svoji vírou, ale prostě si na to zvykli a už s tím počítají... Navíc se z pasivních veganů stávají takoví … jak to říci... aktivní pasivní vegani, kteří si kvůli mně najdou na internetu recept a uvaří/upečou/připraví pro mě veganskou polívku, bábovku, pomazánku... a pak veganské česnekové jednohubky zmizí ze stolu jako první...tomu se říká nenásilně obracet na (pravou) víru :-)

Teď zpátky k běhání – včera jsem si na ledničce odfajfkoval Zimní běh na Blaník a dopsal si k němu čas 1:44 (17 km,+470m). Nejdřív mi tenhle závod připadal takový … divný … nejdřív město - asfaltka, pak lesní cesta a pak na vrchol Blaníku po kořenech a kamenech a pak zase zpátky... Ale nakonec se mi to vše moc líbilo !  Dnes (v neděli) mě trochu bolely nožičky a kolínka, tak jsem si chtěl dát něco kratšího a hlavně po rovině … nakonec z toho bylo 20km, +400m  převážně mimo silnice … a když jsem doběhl zablácený domů volám na manželku jak malej Jarda - Mě to běhání  v terénu začalo hrozně bavit a dnes jsem si to hrozně užil... !

A zde foto – bez dovolení převzato z http://honzzice.rajce.idnes.cz/, děkuji. Najdi běžce s č. 28 (nápověda - vpravo a osmička není moc vidět...):

A proč se všichni tak smějí – ředitel závodu právě říká – Pokud byste po cestě viděli ležet zraněného běžce – hlaste to na Blaníku nebo v cíli... takže žádné poskytněte první pomoc... prostě běžci jsou tvrďáci :-)

Tak běhu zdar !

RS