2017/2018

Aby ten blog úplně nezahálel, tak malé zhodnocení roku 2017. "Během mé služby se nic zvláštního nestalo" ... neboli "cesta byla suchá místy mokrá" - takže opravdu nečekejte nic extra :-)

Malá statistika mého nic moc nedělání:

• Běh: 1 418 km / nastoupáno +24 285 m
• Cyklo (silnice, MTB, trenažér): 2 162 km / nastoupáno +14 746 m (z toho cca 1/3 během cyklo týdne v Itálii...)
• Plavání: nula nula nic plus pár metrů, což mě trochu mrzí, ale v Sázavě nemáme bazén (a otužilec nejsem), je tedy nutné někam dojíždět a ŘP mi vrátili až v říjnu...

Ve 2017 jsem měl ale pár sportovních okamžiků, na které rád vzpomenu, byť to třeba nebyly žádné úchvatné výkony nebo akce, ale jde přeci o pocity a ty mohou být pozitivní i když doběhnete bez zranění po limitu :-) Pojďme na to:

Duben - Cyklo týden v Itálii: Opravdu vydařená akce na silničních kolech, kdy jsem byl vhozen do světa cyklistů a vše vyšlo výborně, denně jsme najížděli kilometry, o kterých se mi předtím ani nezdálo - tak se trochu se pochlubím nejdelším výletem:

 

Květen - Posázavský 1/2 půlmaraton: Ten jsem neběžel :-) ale s kamarády spoluorganizoval. Zkusil jsem si jaké je to stát "na druhé straně" ... a je to dřina :-) Všichni organizátoři podobných akcí mají můj obdiv. Navíc jsem došel k dost smutného poznání, kolik času člověk ztratí komunikací s úřady, vyřizováním povolení atd. Jak by řekl klasik: To máte - Odbor životního prostředí, Odbor dopravy, Městský úřad, Dopravní značení, ... V době kdy jsou "všichni" nešťastní jak mládež jenom sedí u mobilů, tabletů a kouká na jůtůbery, je pořádání sportovní akce téměř trestný čin - motorkáři v lese, nelegální výlepy plakátů apod. asi nikomu nevadí, ale zapomenutá/nesundaná cedulka A4 může být (jak mi bylo důrazně řečeno úřednicí z MÚ) důvodem k zakázání akce až na 3 roky... Takže vzhůru do druhého ročníku! :-)

 

Červenec - Cyklo výlet Ještěd: Tak jsem si vymyslel, že by to chtělo nějakou delší - zajímavější trasu - než jenom kroužit kolem Sázavy a případně to navlíknout na rodinný výlet :-) Co tedy na Ještěd - já na kole, manželka a děti autem. Vše vyšlo - byl jsem nahoře o cca 1/2 hodiny dřív než rodina, takže na mě nemuseli čekat :-) , protože telefonáty "My už jsme tady a kdy tu budeš ty?" nemá žádný běžec ani cyklista rád, hlavně když posledních pár kilometrů je trochu do kopce :-) Je k tomu ještě taková "veselá" historka - sedíme už s manželkou a dětmi na Ještědu, pijeme nealko pivo, kocháme se panoramaty a pak se mě manželka zeptá, kterou že to lanovkou jsem přijel, že když oni jeli, tak si všichni dávali kola na lanovku a jeli nahoru. Já na to hrdě a k jejímu překvapení: Já jsem dojel ze Sázavy až sem! :-)
 

Srpen - Jesenický (YES) maraton: Letos konečně poprvé na trase celého maratonu - doteď se to nějak nedařilo - v roce 2013 half (a velké nadšení z běhu po horách), 2014 jsem měl (po Silvě) potíže se šlachou, 2015 mozková mrtvice, 2016 operace mozku, takže konečně 2017 na startu! Tak jak moc jsem se těšil tak moc mi to nešlo...od začátku do konce krize, po výstupu na hřeben jsem nebyl schopen běžet ani po rovince, rozběhl jsem se posledních cca 15 km. Už v půlce jsem věděl, že nestihnu limit a představoval si jak dobíhám na Skřítek, kde zrovna organizátoři nakládají věci do aut a odjíždí, nebo jak pro mě posílají Horskou službu. Nic se naštěstí nestalo - limit jsem sice nestihl, ale cílová brána ještě stála, finišerské triko mi dali, poslední jsem nebyl, Horskou službu (sanitku) posílali pro jiné ... Nicméně jsem začal pochybovat o mém běžeckém "nadání" - druhý den jsem si dal 10 km procházku po Sázavských kopcích, další den jsem si proběhl trasu "našeho" půlmaratonu (která je taky trochu kopcovitá) a vše v pohodě, tak jsem usoudil, že nebudu ještě pálit běžecké kecky a budu raději trochu víc trénovat... (níže já 23).

Prosinec - Po stopách Pražské stovky: Aneb ilegální přechod Ledečko-Čerčany společně s Leonou, která se tak bojí psů, že potřebovala nějakého - nejlépe místního - chlapce, s kterým si projde/proběhne část trasy P100. Byla z toho velmi povedená akce, kdy jsem šli, povídali, popobíhali, fotili a očekávali kamarády, ale nakonec se dočkali "jen" Honzi12 :-)
 

Tak to je asi tak všechno :-)

Na 2018 plánuji:

• samozřejmě druhý ročník "našeho" Posázavského 1/2 maratonu - kdo má zájem registrace již otevřeny :-) http://posazavskypulmaraton.cz/
• vrátit se na Jesenický (YES) maraton, protože je co zlepšit :-) 

Všem přeji krásný a dobrý rok 2018!

R.

Italské prázdniny + malý test Garmin Varia Radar

Poprvé v životě jsem si dopřál bezstarostný týden zasvěcený sportu - vyrazil jsem s kamarády za silniční cyklistikou do slunné jarní Itálie. Tedy přesněji přidal jsem se ke skupině 11 zdatných cyklistů, z kterých jsem znal jen jednoho... ale překonal jsem svoji plachost před cizími lidmi :-) a vyplatilo se - zážitek z celého týdne byl pro mě úžasný... 

Poslední dobou jsem měl při běhání pocit, že se nějak točím v kruhu, že v říjnu jsem už běhal v pohodě několikrát v týdnu +-20 km a celkově měsíčně 200+  a teď to jde se mnou zase nějak z kopce... vzdálenosti se neprodlužují, rychlost se nezvyšuje... a kolo jsem tedy chtěl zkusit jako další způsob tréninku... 

...no abych to moc neprodlužoval - v pátek 7. dubna večer vyrážíme a jak říká klasik "do Itálie jsem se dopravili auty a po cestě jsem brali benzín" :-) 

Prví den seznámení s osazenstvem našeho a druhého apartmánu - samovolně se rozdělujeme na tým "A" a tým "B". Áčkaři si pak jezdí svých 150 - 180 km denně, béčko o trochu méně. Z Posázaví jsem zvyklí jezdit většinou sám, nikdy jsem nejel v cyklistickém balíku a nestřídal na špici peletonu, to znám jen TV. Hned první vyjížďka béčka se rozjíždí pro mě hrozně rychle, na tachometru mám přes 30 km/hod a netuším jak dlouho se takhle pojede. Samozřejmě se na nikoho nečeká a odpadnout od skupiny znamená se ji pak dost těžko chytat...a poznávám, že cyklistika je kolektivní sport. Pak se to nějak zklidní a já se taky :-) Po pár kilometrech končíme v hospodě u piva, takže to naštěstí nebude tak úplně striktní trénink... (já tedy samozřejmě ne pivo, ale něco nealko...). 

Další dny už se to rozjíždí do trochu delších vzdáleností a já získávám větší jistotu. Vždycky tak po 50 km se mi jede nejlíp, přeci jenom si tělo ještě pamatuje nějakou vytrvalost a ani už nejsem mezi posledními :-)

Střídáme přístavy, občas odpočíváme uprostřed kruhového objezdu :-), vyrážíme mezi vinice, do historických center, jsem nadšen :-)

 

 

 

 

 

 

 

 

Je to jedna z výhod oproti běhu - aniž bych chtěl nějak porovnávat běh vs. (silniční) kolo, že na kole je denní akční rádius ohromný a v jeden den dáme třeba 170 km a projedeme hory a tři přístavy. A druhý den jsem schopni docela v pohodě sednout do sedel a dát zase 100+.

Celkově mi to po "sportovní" stránce vyšlo líp než jsem čekal: za sedm dní 727 km a 5 000 výškových metrů (kdy mi to trochu "zkazil" první den, jelikož jsme po noci v autě dali jen 40 km). Poslední den už byla cítit únava, ale kdyby ne tak by to znamenalo, že jsme se flákli :-)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Teď malá odbočka k technice. Asi 14 dni před odjezdem jsem zakoupil Garmin Vario Radar  - což je zpětný radar na kolo, který monitoruje auta + motorky cca 140 m zpět, samozřejmě jen ty co se pohybují směrem k cyklistovi. Pro někoho zbytečná a drahá hračka, pro mě věcička, která mi dává na silnici malinko větší pocit bezpečí, že vím co se děje za mnou a nemusím se otáčet - neb většinou fouká vítr a nebo jedu tak rychle :-), že neslyším zda něco jede... K radaru vyšlo dost recenzí tak to nebudu moc opakovat, ale jen shrnu základní věci:

- monitoruje 140 m zpět za cyklistou ... opravdu to funguje a odliší to auta/motorky vs. ostatní cyklisty

- je potřeba mít vhodný "zobrazovač" informací - ideálně nějaký Garmin Edge přístroj (novější umí, pro některé starší se musí aktualizovat framware - což byl případ i mého G. Edge 810, který se narodil o několik let dříve než radar...)

- jeden radar se dá sdílet s více přístroji - tedy jeden cyklista má radar ostatní se připojí (to jsem ale nezkoušel)

- kromě radaru je to i zadní svítilna, která mění intenzitu blikání podle vzdálenosti přibližujícího se auta 

- výdrž cca 5 hod 

Pro mě to splnilo co jsem očekával a proč jsem si to pořídil... 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Zpátky k Itálii - velkým a příjemným překvapením bylo chování řidičů k cyklistům. To co se tady vůbec netoleruje - jízda ve skupince, vedle sebe atd. tam berou docela běžně - zatroubí jen výjimečně, spíš aby vás upozornili, že se blíží... Pokud nás předjížděli v serpentinách nebo méně přehledných úsecích, kdy jsem třeba do kopce jeli opravdu krokem, tak počkají až mají dost místa na předjetí a nesnaží se předjet tak, že by vás vytlačili do krajnice, to samé na křižovatkách... Je to asi dané tím, že místních i "zahraničních" cyklistů tam jsou mraky a obecně cyklistika je jejich národní sport. 

Pak jsem byl "často" dotazován co jejich silnice - takže asi jako u nás - tzn. na to, že tam nemají moc zimy a mrazů - tak děr, prasklin atd. je poměrně dost... Někdy byla úzká asfaltka mezi poli "sjízdnější" než výpadovka z města...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Blíží se konec výletu :-) Vracíme se na velikonoční neděli ... pro mě to má ještě další symboliku - přesně před rokem taky den před Velikonocemi jsem se vrátil po operaci z Motola a nevěděl úplně přesně co a jak se mnou bude ... fotku "tenkrát" raději ukazovat nebudu pár kamarádů mě vidělo..., ale fotka "nyní" snad ukazuje, že teď je to lepší :-)

 

Běhu, kolu, Itálii a kamarádům zdar! 

R.

POSÁZAVSKÝ 1/2 MARATON

Takhle krásně je na trati nyní - co teprve 8. května :-)

http://posazavskypulmaraton.cz/

Černokostelecká 12-ka

aneb krátký závod pro (ostatní) běžce – dlouhý závod pro mne :-)

Když jsem na konci března opouštěl po operaci Motol (...pak se tam ještě často vracel...) a plánoval jak zase po roce a půl začnu běhat – dal jsi jeden hlavní závazek – určitě se nehnat do žádných závodů, abych si dokazoval zašlou slávu :-) a to především a fakt ne letos!!!

No tak je tu sobota 5. listopadu a já stojím na startu Černokostelecké dvanáctky – v pivovaru v Kostelci nad Černými lesy :-) Jak už to tak bývá – za vším hledej kamarády – takže je tu se mnou Martin – známý sázavský cyklista, s kterým teď taky občas běháme. Jelikož jsem (snad) dočasně bez ŘP, byl jsem moc rád za odvoz dalším Martinem (taky cyklistou...) a jeho ženou. Ti nás samozřejmě přišli povzbudit na start, mezitím si šli nakoupit :-) a pak přišli povzbuzovat k cíli.
Dohledal jsem jedno naše společné foto z letního výběhu – Martin (řidič), já, Martin (běžec):

Plán byl běžet závod spíš odpočinkově – užít si tu atmosféru, dostat se mezi lidi – poslední závod, který jsem běžel byla Silva 2014 (107km). Nicméně … vyrazil jsem chrtím tempem – no ono to bylo po startu z kopce, ale i tak ... tempem 4:03 min/km jsem letos ještě neběžel ani z kopce :-) „Výsledek“ se brzy dostavil – v každém stoupání začínám lapat po dechu a říkám si, že jsem bl*ec, že jsem se nechal takhle strhnout...a klasicky přepálil začátek. Inu jak teď říká moje dcera v první třídě, když ji něco nejde – „Já se to teprve učím“ – no tak já jsem teď vlastně taky takový běžecký začátečník :-)

V další fázi mě začali předbíhat běžci … a to nejen běžci – takže:
– nejdřív mě předběhl PES, ale pozor – měl na sobě oficiální startovní číslo !!!, ještě bylo komické, že pániček ho musel pamlskama zpomalovat, kdežto já bych potřeboval něco pro zrychlení...
– pak mě předběhl pán v obleku, ale aby potupa nebyla zas taková musím uvést, že měl běžecké boty
– které ovšem neměla slečna, která běžela v tenkých sandálech a lehce mě předběhla i v technicky náročnějším seběhu v lese, kde já jsem si užíval se svými inovejty :-)

Tady jsou ti dva – čest jejich výkonům – fotku psa sportovce jsem bohužel nikde nenašel :-)

 

Ale jo … doběh jsem do cíle, nakonec to nebyl takový debakl, skončil jsem sice v druhé půli startovního pole, ale tempo pod „šest“ jsem uhájil a podle mých hodinek v čase 1:12... Martinovi, mému spoluběžci, chybělo asi dvacet vteřin aby se dostal pod hodinu, takže slušný výkon – což prý bylo tím, že si večer předtím poctivě mazal bolavá kolena alpou :-)

Druhý den "pro spravení nálady" delší běh, v lehkém dešti, do listnatých lesů, s další částí naší sázavské bežecké skupiny:

 

... a pak už jen plánování co dál? Asi je to jasné: hlavně běhat / trénovat! :-) a pokud bude vše ok tak Zimní běh na Blaník – kde hlavně nechci přepálit začátek :-)

Běhu a kamarádům zdar!

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
(část fotek půjčena z fb a stránek: http://www.pivovarkostelec.cz/cernokostelecka_12)

...a ještě se i "našla" fotka Martina v cíli: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=347756925585346&set=p.347756925585346&type=3&theater

Kolem Sázavy

(příspěvek je napsán pro Sázavské listy č. 2016/2 dle mých běžeckých výletů do okolí)

- - - - - - - - - - - - - - - - - 

Při toulkách kolem Sázavy objevíme mnoho méně známých ale zajímavých míst, která určitě stojí za povšimnutí a mohou být vhodným místem (rodinného) výletu. Zde je pár z nich:

Sluneční hodiny – Úžice

V okolí Sázavy jsou na mnoha stavbách sluneční hodiny, ty nejkrásnější můžeme najít na starobylém kamenném kostele s gotickými základy v Úžicích. Hodiny jsou viditelné již ze silnice (od Talmberka po levé straně) a je na nich nadčasové poselství: Ani běh slunce - ani běh luny - není mírou prorockého času. Celý kostelík a jeho okolí stojí za shlédnutí a pozastavení.
- web obce Úžice

  

Pomník Anně Kvašové (cesta Mirošovice-Smilovice)

Toto poněkud pochmurné místo, které je ovšem nedílnou součástí historie tohoto kraje, je pomník komunistické funkcionářce Anně Kvašové, která byla na tomto místě zavražděna v r. 1952. Pomník by odhalen v r. 1982 a je schován na okraji lesa po pravé straně vozovky ve směru z Mirošovic do Smilovic. Další podrobnosti o „případu“ z dob násilné kolektivizace lze dohledat na internetu.
- web pamětní místa
- nakladatelství Kosmas - ukázky: Lovci komunistů

 

Most Soběšín

Poblíž obce Soběšín se nenachází jen známý Masarykův YMCA tábor založený v r. 1921 (po r. 1938 jej obsadili Hitlerjugend, po r. 1948 CKM - Cestovní kanceláři mládeže...), ale přímo v obci nalezneme zajímavý most, který byl postaven po konci 2. světové války z materiálů amerických ženistů. Přesněji – jedná se o tzv. „Bailey bridge“, který se vyráběl v Británii a používaly jej „spojenecké“ armády. Most byl vlastně kovovou stavebnicí, takže pro přepravu a montáž nebylo potřeba speciální techniky a tímto systémem bylo možné stavět jednoduché i složité mostní konstrukce, které zvládly přejezd vojenské techniky (např i tanků). V Soběšíně lze k mostu dojet po pravém břehu Sázavy autem či vlakem, po levém břehu dojít po červené turistické – cca 6km od Č. Šternberka.
- web obce Soběšín
- Bailey Bridge Wikipedia

 

Šternovské vodopády

Jak název napovídá jedná se o soustavu menších vodopádů a přírodních překážek od Šternova k Českému Šternberku. Najdeme je jednoduše – stačí vykročit z parkoviště u hradu do lesa a jsme tam. Kolem Šternovského potoka můžeme stoupat vzhůru do Šternova, minout lesní kapličku a kochat se krásnou přírodou a tekoucí a padající vodou.

 

    

  

Drahňovice – asi nejmenší hasičské muzeum na světe :-)

Kde jinde najdeme hasičské muzeum o rozměrech jen tak velkých nebo spíše tak malých, aby pojalo dvě historické stříkačky (ta starší je z r. 1891) a pár kousků hasičského náčiní? Určitě stojí za vidění! A čas ušetřený prohlídkou muzea  můžeme využít s dětmi na návsi na pěkném dětském hřišti. Do Drahňovic se dostaneme autem z výše uvedeného Šternova a nebo pěší cestou lesem z Českého Šternberka, či po zelené turistické z Ledečka (přes Poříčko) – což je krásná pěší i cyklo trasa.
- web obce Drahňovice

 

 

Orientačně jednotlivá místa na mapě:

Jak vidno z mapky - na všechny místa se dá ze Sázavy bezpečně doběhnout/dojít/dojet po turistických či cyklo stezkách - tak běhu a turistice zdar! :-)

RS

[ všechna fota "autor" :-) ]